Po delší době jsem našel opět jeden z vychytaných stojánků pro naše digitální pomocníky.

Líbí se mi na něm jak minimalistické pojetí, tak hlavně že u jeho výroby tvůrce opravdu přemýšlel, takže lze tento stojan použít nejen pro laptop, ale i tablet nebo mobil.

A zadní zářezy pro uložení kabelů jsou už jen tou pomyslnou třešničkou na dortu.

Super ….

 

Stojan ve spojení s tabletem

Ve spojení s tabletem

A samozřejmě i jedno produktové video

 

 

Zařazeno ve štítcích: 

Who The Fuck is D-FENS?

Dne 20.1.2015, v Nezařazené, od Sandy

Pokud jste někdy četli některou z elektronických knih „o zmrdech“, případně sledujete D-Fensův web, toto je video přímo pro vás 😉 :)

Tak kdo je tedy kurva D-Fens? :)

Jsem rád, že jsem tento „dokument“ zaregistroval a ukládám si ho sem tedy :)

Zařazeno ve štítcích: 

Krása písma

Dne 19.1.2015, v Nezařazené, od Sandy

Obdivuji ty, kteří umí takhle „tvořit“.

Já jsem na podobné věci prostě kopyto :)

 

 

Zařazeno ve štítcích: 

Dvě vychytávky k notebooku

Dne 11.1.2015, v Nezařazené, od Sandy

Dnes jsem náhodou při svém brouzdání na netu narazil na dvě krásné, ale přitom v podstatě absolutně jednoduché vychytávky k notebooku.

Konkrétně se jedná o podstavce jak níže uvidíte v přiložených videoukázkách.

A teď tedy co mi na těchto doplňkách přijde tak „zajímavého“?

No v podstatě právě jejich základ – jednoduchost, která je činí krásnou :)

Málo?

Pro mě tedy rozhodně ne.

První je dřevěný podstavec pod notebook MOKU Woodware Desktop Stool – pro mě osobně krásný právě pro materiál ze kterého je vyroben. Dřevo mám rád a ta křivka nohy podstavce mi přijde prostě….krásná :)

 

Druhý podstavec Bluelounge Kickflip je opět velmi jednoduchou pomůckou, ale zato opět vychytanou (je vidět že někdo zapojil mozek) – jednoduše přilepím (možná bych si lépe dokázal představit nějaký systém magnetů, ale to už bych asi chtěl moc) a funguji.

 

 

Tak zdar všem vychytaným maličkostem, které zpříjemňují chvíle s našimi elektronickými přáteli :)

 

 

Zařazeno ve štítcích: 

Přežiju bez mobilu? – 40 dnů života

Dne 27.12.2014, v Apple, iOS, od Sandy

Je tomu už 40 dnů co jsem nastartoval svůj projekt „života bez mobilu“.
O důvodech a prvotnímu nastartování jsem psal zde v tomto příspěvku a svoje první zkušenosti po prvním týdnu jsem sepsal zde .

A jak jsem mezitím pokročil, nebo vyhořel?
O tom se pokusím sepsat pár řádků dnes.

Na úvod snad jen pro případné vyděšené čtenáře – stále žiju :)
A žiju celkem poklidně, zatím se žádná katastrofa nestala.

Nebudu popírat ale, že na pár, pro někoho možná problematických situací nemůžete narazit. To by nebylo fér tvrdit.
Ale pravdou je, že „systém bude fungovat jen tak dobře, jak dobře se na něj připravíte, případně si ho nastavíte“.

Předem bylo třeba počítat i s tím, že prostě některé služby a někteří lidé opravdu nejsou připraveni na situaci, že někdo ještě (v mém případě „už“) nepoužívá klasický mobilní telefon, respektive možná lépe bude napsat „mobilní telefon se standardními službami“ jako je volání a nebo příjem sms.

A že toto je třeba se pokusím nastínit na pár příkladech z praxe „obyčejného občana“.

Continue reading »

Zařazeno ve štítcích: 

Má smysl sledovat své finance?

Dne 30.10.2014, v Nezařazené, od Sandy

Peníze, poměrně starý vynález populace.

Jsou jako noc a den, nebo chcete-li spíše jako láska a nenávist, možno také použít spojení dobrý sluha, ale špatný pán.

Peníze jsou pro někoho nástroj k uskutečnění svých snů a plánů, pro jiného smysl života, pro dalšího nutné zlo a pro někoho jiného třeba i nedostatkové zboží v jeho životě.
Jedno máme ale všichni společné.

Od té doby, co se víceméně v naší „civilizované společnosti“ přestal používat výměnný obchod jako základní platidlo, nastal zlom u všech – peníze chtějí všichni – ti co je mají i to co je nemají.
Kolik takových nástrojů znáte?

O penězích se vedou velký řeči, zvláště pokud spojnicí debaty je alkohol – to potom je svět ještě rychleji rozdělen mezi ty „bohaté a nás chudé“.
Vidíte?
Všimli jste si, že v podstatě každý, kdo začne mluvit o penězích se automaticky tak nějak přiřazuje do té druhé skupiny?
Do skupiny těch „chudých“.

A nezáleží na tom, kolik má na kontě nebo případně doma v polštáři nasysleno.

Pro miliardáře je milion krach, pro milionáře jsou krachem tisíce a pro nás ostatní lůzu je krach v podstatě každá výplata :)

Jednoduché, prověřené a funkční ne?

Kolik z vás bez mrknutí oka řekne „mám se dobře, mám vše co potřebuji“ bez po chvíli dodaného „ale kdyby…“? 😉

Tak vidíte, všichni máme málo, ať už máme kolik chceme. Tak to prostě je a je to zažité už léta ….

Dobře, jak to tedy udělat abychom to naše „ale …“ trochu zmenšili?

Kdybych chtěl být bulvární, použiju větu „Jak se mít dobře“.
Ale bohužel, nejsem ….

Ruku na srdce …. máte jo?
Dobře, tak si ji tam nechte po celou dobu čtení tohoto příspěvku, protože tam bude potřeba.

Bez upřímnosti k sobě samému to prostě fakt nepůjde :)

Tak můžeme? Ok, jdeme na to.

Continue reading »

Zařazeno ve štítcích: 

Slíbil jsem, že budu průběžně informovat o svém experimentu zbavit se mobilu a zkusit žít jen a pouze s tabletem, konkrétně s iPadem vybaveným SIM kartou pro mobilní připojení.
Pokud jste nečetli předchozí “startovní” příspěvek, kde vysvětluji své důvody, tak ho najdete zde na tomto odkazu.

Od mého startu experimentu je to už více než týden, přesně 10 dnů a jak tedy vidím po tomto uplynulém čase možnost žití bez mobilního telefonu, možná lépe a výstižněji řečeno “bez možnosti klasické a rychlého zavolání”, protože jak asi většina z nás ví, dnes není mobilní telefon jen hloupá cihlička, která umí volat v podstatě odkukoli, ale spíše zmenšená verze nějakého toho tabletu, protože dnes jsou telefony zpravidla chytřejší a schopnější než jejich majitelé :)

No, na tuto nebojím se říci “životní změnu” jsem se v podstatě průběžně připravoval, takže to v mém případě nebyl až takový skok do ledové vody bez předchozího osmělení a tréninku, takže …

Prozatím jsem nenarazil na výrazný problém s absencí mobilu a možnosti zavolat si.

Snad jen …. a je to tady, říkáte si :)

A říkáte si celkem správně a logicky, však “není možné dnes žít bez mobilu” :)

Někdy to tak bohužel je a vysvětlím kde je zakopaný pes na jednoduchých případech.

Continue reading »

Zařazeno ve štítcích: 

Přežiju bez mobilu?-Úvod – startuju

Dne 19.10.2014, v Apple, iOS, od Sandy

Je to už hodně dlouho co jsem vykřičel do online světa myšlenku zbavit se telefonu jako takového a zkusit žít bez možnosti zavolání, jen za pomoci iPadu.

Dlouho jsem odolával protože jsem neměl iPad s 3G modulem ale pouze Wi-Fi variantu, což bohužel nešlo uskutečnit, protože v dobu kdy jsem v práci musím využívat mobilního připojení na internet-v práci wifi nemáme a vzhledem k tomu, že nejsem jen zaměstnanec ale i podnikatel, občas prostě musím být v kontaktu jak se zákazníky tak se svými spolupracovníky mailem a to jak sami uznáte bez připojení nejde.

Původní iPad jsem prodal a žil delší dobu pouze s iPhonem (4S), který po aktualizaci na iOS 8 začal lehce se občas brzdit a tak nastávala otázka na jeho upgrade za novější model.

A když už novější tak co rovnou s větším displejem? OK, ale iPhone 6 nebo 6 plus (po něm jsem pokukoval v recenzích více) se mi líbí, ale cenově mi moc nedávali smysl v mém případě „netelefonujiciho uživatele“.

Opravdu hodně dlouho jsem cíleně pracoval na tom, aby veškerá možná komunikace směrem ke mě i ode mě byla spíše ve formě emailu, nebo nějakého messengera.  Tyto varianty neruší, odpadá možnost že se někdo (jak je dobrým zvykem) trefí zrovna do chvíle kdy se mi to moc nehodí telefonovat, ale hlavně, veškerá komunikace je jednoduše doložitelná, takže odpadá možnost „já to slyšel jinak“ apod.  Známe to asi všichni – co je psáno to je dáno.Ale hlavně jednoduše archivováno, takže se i já mohu podívat jestli jsem vše správně pochopil a v klidu promyslet.

Takže když jsem tento týden přemýšlel nad tím co bude nástupcem mého telefonu a s vědomím, že se značkou Apple jsem spokojen a jinam prostě teď nejdu, nakonec mi překvapivě vyšel ne telefon ale tablet :)

Konkrétně iPad Mini s retinou, dnes označovaný jako iPad Mini 2.

Proč ne nejnovější model označeý jako 3?

Jednoduše – hardwarově je stejný jen přibyla možnost Touch ID – takže jsem ušetřil a koupil model 2 (v tu chvíli už samozřejmě levnější o pár tisíc než o pár dnů před koupí-někdy 2 dny ušetří dost peněz :) ).

Samozřejmě variantu se SIM slotem kvůli mobilnímu internetu.

Barva? No černá.

Důvod? Bílá se mi líbila, ale na zádech ten plastovej bílej pruh je prostě odpornej 😀  Uznávám – černá varianta ho má taky, ale přijde mi to hezčí :)

A dnes jsem nastartoval tedy svůj experiment.

Sám jsem zvědav jestli vydržím bez možnosti zavolat si (jasně jde řešit třeba přes Viber). Napadá mě pár variant kde asi budu trochu (trochu dost) narážet, ale uvidíme.  Snad případně v nouzi vždy najdu nějaké řešení.

Nakonec, není to tak dávno co jsme žili bez mobilu a ono to šlo.  Jasně, nebylo tak jednoduché najednou něco odřeknout posláním smsky, ale o tom to je :)

Uvidíme…..

Průběžně budu publikovat svoje zkušenosti z tohoto přechodu, chcete-li „experimentu“, kdyby se náhodou našel někdo kdo nad něčím podobným přemýšlí ať má informace přímo od zdroje :) Sám jsem hledal info, ale popravdě jsem jich teda moc nenašel. V Čechách už vůbec.

Víte o někom kdo si tím prošel? Četli jste článek? Podělte se se mnou, rád se přiučím.

Zařazeno ve štítcích: 

Stará známá fráze tvrdí, že „nespokojenost hejbe světem“.
Když k tomu přidám motto poslední doby „Kdo chvíli stál, už stojí opodál“, u některých jedinců to může být ta pravá spoušť pro vypuštění jejich nespokojenosti z klece.

Proč?

Jako odpověď mě napadá jednoduchá myšlenka – flegmatik kašle na to, že je flegmatik, ale my, kteří se za flegmatiky nepovažujeme, si velmi dobře jednoho krásného dne začneme uvědomovat, že neděláme vše až tak jak bychom (asi) mohli, vidíme najednou všechny ty prostory pro zlepšení jak sebe sama, tak svého okolí (to v horším případě, protože okolí měniti, na pěkný malér si zadělávati, tvrdím já), do toho si tu přečteme návod obsažený v pár větách třeba zrovna na téma „Jak se zlepšit ve vlastní produktivitě“, nebo „buď produktivnější za pět minut“ – prostě návod v plechovce, co změní náš život.

Continue reading »

 
Zařazeno ve štítcích: 

Doba mobilní

Dne 22.9.2014, v Foto, od Sandy

dobamobilni

Zařazeno ve štítcích: 

Hod kostkou

Dne 22.9.2014, v Foto, od Sandy

hodkostkou

Zařazeno ve štítcích: 

Obžerství

Dne 21.9.2014, v Foto, od Sandy

obžerství

Zařazeno ve štítcích: 

O závisti nebo nenávisti?

Dne 5.4.2014, v Nezařazené, od Sandy

Včera jsem náhodou a necíleně zavítal do jednoho autobazaru kde se mi líbilo jedno z nabízených vozidel.
Já jakožto neznalý jsem po návratu domů, u kávy se rozhodl podívat na recenze tohoto typu auta (na značce v tuhle chvíli absolutně nezáleží – nakonec bych si ho stejně nekoupil).
Jednoduše řečeno – vyplnil jsem volnou chvilku něčím tentokrat jiným.

Recenze klasika, tam se nic pro mě překvapivého neudálo.
Snad právě proto a taky protože se jedná o typ auta, které na silnicích je vidět hodně hodně málo, jsem zabrousil i do diskuze pod článkem.

A tam se jak se říká „lámal chleba“ a přišlo pro mě osobně, dost děsivé zjištění.

O kvalitě nebo nekvalitě tam fundovaně a hlavně plameně debatovali hlavně „nemajitelé“.
Na tom není nic neobvyklého, zpravidla nejvíc uřvaný, nehledě na obor debaty jsou právě ti co nemají žádnou osobni zkušenost, ale diskuze se ztočila trochu jiným směrem.
A to konkrétně na polemiku „vhodnosti tohoto modelu na prezentaci majitele“.

Už to mi přišlo takové to klasické naše „mám tohle tak jsem něco a zbytek….fuj….hanba lůze (případně vrchnosti).

A debata se přiostřila přirovnaním ke značkám zvučných jmen jako Mercedes, Audi a BMW.

Legrace na druhou…
Výkřik „v tomhle kdyby za mnou někdo přijel na jednání, tak si hned řeknu – no jo chce bejt in a nemá na Mercedes“ mi nepřišel extra úsměvný , spíše trapný a hoden uslyntaného a zpoceného blbečka, co si vystaví voňavku se zvučným nápisem, aniž by chudák tušil že tenhle dárek je replika za pár stovek (pár jako dvě) a ne originál za tisíce.
Nápis přece stačí tak proč se trápit :)

Z druhého táboru se na oplátku ozval výkřik „chudiny“:
„Když za mnou někdo přijede v káře za 3mega, automaticky mu zakázku nedám – je to šejdíř“ (apod. významově stejné výrazy).

Co na tohle říct?
Netuším jestli to byl jen zakomplexovaný výkřik ubožáka co by si spíše přál mít takovou moc, aby mohl v podobném duchu rozhodovat, nebo opravdu realita.

Pokud realita, tak to je opravdu v prdeli.
Aby rozhodoval typ a značka vozu (pro zjednodušení představy) o výsledku výběrového řízení, než opravdové splnění kritérií, tak potom vítejte ve sluncem pokrytém prdelákově.

Korunu tomu nasadila nějaká paní/slečna, která tvrdila, že místo dostala právě kvuli tomu, že neměla lepší auto, než budoucí zaměstnavatel, což se na první pohled totiž zdálo.

Ufff, dovolím si lehce upravit jednu hlášku Kateřiny Brožové když jedla-„mé nenávistné buňky zpívají“ :)

Větší demenci aby člověk fakt pohledal.
Jen mě to utvrzuje v mém přesvědčení, že se máme asi „fakt dobře“, když můžeme řešit až takový blbosti.

Z vlastní zkušenosti mohu zavzpomínat na 2 lidi.

Jeden byl (a snad stále je) vynikajícím veterinářem.
Svého času řešil nákup nového auta (závistivý Čech snad promine, ale nemohl chodit pěšky), peníze měl vydělané a tak jedinou starostí, ale nakonec jak se ukázalo opravdu zásadní nebyly až tak vlastnosti auta (větší, menší, pohon, atd. ) ale jeho značka.

Po větě „K případu nemůžu jet v Hondě, protože by si sedlák myslel že ho okrádám“ bylo rozhodnuto.

Na dnešní poměry to bude možná už znít úsměvně, ale koupil si „na práci“ Felicii v „plný palbě“ 😀 a jako rodinné auto právě tu Hondu.
Honda stála v garáži a za zákazníky se prostě jezdilo Feldou.

Vlk se nažral a koza zůstala celá, chce se mi dodat :)

Druhý případ byl jeden můj zákazník z Brna, který byl „docela za vodou“, ale rozhodně naprosto v pohodě chlap, žádný namachrovaný telátko.
Ten to měl dokonce ještě těžší, auta měl 3. Od kategorie „pro nejchudšího muzikanta“ až po „nejnáročnějšího posluchača“ :)

Dokonce jedno z nich bylo údjně speciálně určeno na jednání do Prahy 😀

Směju se, ale nejradši bych z toho blil :)

Ale chápal jsem ho, pokud se nedá nic jiného dělat a cílovka to „vyžaduje“, jdete do toho, jist se musí 😉

Takže až k vám dorazí s nabídkou někdo v luxusu a nebo ve Feldě, zkuste si nejdříve spočítat jestli jeho nabídka je výhodná a nebo není.

A ne jen v čem přijel a co má na sobě 😉

Znám milionáře co nosí tepláky i chudáky oblečené do značek. Bohužel ve druhém případě, značky jsou sice to nejvýraznější, ale taky jediné co na nich je 😉

 

Dostatečný přísun tekutin je základ. Na tom se asi všichni shodneme. Ale hodně lidí s tímto „základem“ dost bojuje.
Důvody můžou být velmi rozdílné, počínaje „nestíháním“, přes „nedostanu do sebe tolik vody“ až po „prostě mi to nejde tolik pít“.

I já sám jsem s tím neustále bojoval a nakonec trpěl bolestmi hlavy a únavou.
Ano, únavou.
Mám vypozorováno, že když málo piju (teď opravdu nemyslím alkohol :) ), tak jsem unavenější.

Při práci na počítači jsem tedy začal víc myslet na to, abych měl vždy u sebe sklenici s vodou, což se docela osvědčilo, ale jen do chvíle kdy práce bylo více a samozřejmě se mi nechtělo pořád chodit z pokoje tankovat další sklenice.

Takže ač jsem věděl, že mi pití pomáhá, odkládal jsem „další várku“ na „potom až dodělám tohle a támhleto“ a ve výsledku jsem v podstatě skoro nepil a problémy byly zpět – opět bolesti hlavy, atd.

Kdo podobné problémy má, ví o čem píšu.
Kdo nemá, stejně nepochopí.
Taky jsem neměl kdysi tolik problémů a tak přísunu tekutin nepřikládal takový význam.
Jestli problémy přicházejí i s věkem, tak jsem už asi v tom „správném“ :).

Přemýšlel jsem jak sám na sebe a jak tenhle neduh se pokusit opravit a ideálně odstranit.

Řešení bylo (jak to tak bývá) jednodušší než by člověk myslel.

Stačilo vyměnit sklenici za (v mém případe) malou, půllitrovou plastovou lahev od minerálky.

A v čem že je ten „hack“?
Právě v té lahvi 😉

Láhev oproti sklenici není třeba tak často doplňovat, půllitr vody chvíli vydrží, když ji máte vedle sebe častěji se napijete (ja tedy ano) i když není ještě pocit žízně tak silný a tím pádem se v podstatě „znovu učíte pít dřív, než je pozdě“.
A o to jde.

Další výhodou je i takový „osobní závod“ o to kolik toho vypijete.
Přeci jen „evidence“ vypitého množství se počítá na lahve lépe než na sklenice 😉

Nevím jak jiným, ale mě se láhev velice osvědčila a v podstatě „z nuly na 2 litry“ jsem dosáhl během 3 dnů.
A to beru u sebe jako velký úspěch.

Zkuste si to sami na sobě jestli i u vás tohle jednoduché řešení zabere.

U mě zabralo a od nasazení lahve piju o dost víc.
Tím pádem vítězím nad dalším zlozvykem a mám radost že se mi daří :)

Zařazeno ve štítcích: