Jízdou na kole k přemýšlení

Na kole jezdím v podstatě každý den kolem cca 10km, což je pro mě chvilka, která v důsledku znamená relativně mnoho.

Dávat přehnaný pozor na okolní provoz naštěstí vzhledem k trase kterou jezdím příliš nemusím, takže si můžu tuhle sportovní chvilku času tak nějak užít.

Co jsem zjistil již před lety, tak při mém cestování na kole se nemohu ubránit tomu, abych se věnoval jen šlapání, nebo případně koukání po krajině kolem, ale v podstatě pořád něco promýšlím.

Kupodivu jsem to tak měl pořád, takže to není nějakou momentální zvýšenou potřebou, nebo návalem povinností.

Kdysi, když jsem ještě účinkoval v jedné „lokální“ hudební skupině jsem si i zkoušel některé kousky písní, které jsem věděl, že mě příliš nejdou.
Jestli mě někdo sledoval, nevím co si myslel, ale asi to vypadalo celkem humorně-zpívající blázen na kole 🙂
Ale důležité pro mě bylo to, že když jsem to zvládl tzv.udejchat při jízdě na kole, zpravidla jsem to zvládl i potom na jevišti.

Dnes mě spíše napadají věci, které se týkají nějakých nápadů a vizí které souvisejí s mojí rolí podnikatele.
Zaobírat se rolí zaměstnance v podstatě nemusím, protože v zaměstnání jsou postupy celkem jasně danné a tak si nemusím hlavu zaplácávat dalšími myšlenkami (i když dříve jsem to dělal).

Například jsem při jedné z cest dostal nápad, který se týkal formy prodeje jednoho z produktů na jednom z eshopů-dodnes ho takto, celkem myslím i s úspěchem prodáváme 🙂

Jsem pevně přesvědčen, že kdybych cestoval třeba jen autem nebo MHD, tak tolik myšlenek nedostanu, protože při řízení se musím plně soustředit na provoz na silnici a při cestě MHD je zase pro mě osobně příliš mnoho rozptýlení způsobených okolními cestujícími.

Nevím, možná se jen nedokáži koncentrovat a soustředit jen sám na své já, ale prostě kolo mi dává prostoru pro volné přemýšlení asi zatím nejvíce.

Lépe se soustředit nedokážu ani v klidu domova, kde bych čekal tok myšlenek asi největší, což mě popravdě překvapuje.
V klidu domova dostávám nejvíce nápadů bohužel těsně před spaním, což je pro mě trochu problém, ale pracuji na tom, aby se toto zlepšilo, protože jak mě začnou napadat myšlenky, někdy nejsem schopen usnout a potom je to druhý den tragédie 🙂
Ale o tom zase někdy příště…

I když samozřejmě se mi ne vždy chce ráno nasednout a vyrazit, nakonec to zpravidla není tak šílené jak to připadá některým mým známým, kteří se raději vezou autem a na kolo by dle jejich slov nesedli.
Ale i já občas zhřeším a vydám se cestou pohodlí automobilu, vykoupeného malinkou dávkou adrenalinu v kolonách které jsou snad už všude kam se podívám.