Proč chci plánovat čas

Důvodů proč jsem se opět po delší odmlce začal zaobírat myšlenkou na plánování času bylo hned několik.
Zná to mnoho lidí-žijí si tak nějak normálně, jsou pořád ve shonu a přitom si (ti kritičtější)sami na sobě začínají uvědomovat, že ač jsou v podstatě v permanentním stresu, nic vlastně nestíhají, nemají čas na své koníčky a v horším případě ani na svou rodinu nebo přátele.

Ani já nejsem vyjímkou a v poslední době jsem si to začal uvědomovat čím dál tím více.
Ale bohužel jsem dospěl (nebo chcete-li nechal celou věc zajít) až do stádia, kdy jsem po příchodu ze zaměstnání zasedl doma k notebooku a opět jen pracoval (ne bezcílně surfoval na netu) .

Ale dnes je přeci moderní říkat nestíhám a kdo stíhá tak nic nedělá, nebo ne?

Samozřejmě jsem si jak sám sobě, tak své rodině celou věc obhajoval jako že „pracuji pro to, abychom se měli lépe“ apod.
Manželka měla a má na to samozřejmě zcela odlišný názor od toho mého.

Sice jsem si uvědomoval, že můj přístup je špatný a sobecký, jen jsem si sám sobě nalhával, že od zítra to změním.
Nezměnil….

Musel jsem dospět do stádia, že jsem spal cca 3 hodiny denně a někdy vůbec ne, ale efekt finanční to nemělo až takový jak by jeden čekal.
Zato efekt fyzický se začal dostavovat relativně brzy a dával o sobě vědět velmi důrazně, což jsem nemohl přehlédnout ani já sám.

Začal jsem být velmi unavený, zlý a nervní.
Na dotazy dětí jsem odpovídal velice podrážděně, odsekával jsem jim, nepořádek který někdy udělaly mě dostával do stavu nepříčetnosti, apod.
Prostě a jednoduše jsem se choval k vlastní rodině jako blbec. Nemá cenu si nalhávat cokoli jiného.

V zaměstnání jsem začal pociťovat také určité problémy spojené s celkovým vyčerpáním a to bylo v tu chvíli i velmi nebezpečné, protože podnikání mám jako druhou činnost, která mě prostě baví, ale nechci na ní být finančně závislý. Jednoduše chci podnikat ne z životního donucení potřebami ale protože to je moje „hoby“.

A tak jsem se musel rozhodnout a vzhledem k tomu, že čím jsem starší jsem váhavější a věci se snažím sám se sebou probírat ze všech možných (a i nemožných 🙂 ) stran, muselo to přijít rychle, než si to zase rozmyslím.

Do jedné, již rozjeté části mého podnikání jsem se rozhodl přibrat nového kolegu s vidinou, že mi trocha práce ubude a volný čas budu moci alespoň trochu rozdělit mezi věnování se rodině a vymýšlení nových strategií prodeje produktů a také marketingu protože na ten mi už nějak nezbýval čas.

Relativně humorné na celém rozhodnutí je to, že jsem se rozhodl pro kolegu, kterého jsem do té doby znal pouze z našich internetových rozhovorů a do té doby jsem se s ním neviděl osobně.
Rozhodlo to, že je v danné oblasti člověk s přehledem a podobný fanda jako jsem já.

S odstupem času se celkem divím, že jsem do tohoto rozhodnutí vůbec šel 🙂
Ale vyplatilo se …..

Rázem jsem začal zažívat pocit, jako když si povolíte v parném letním dni knoflík u košile – lepší přirovnání mě momentálně nenapadlo 🙂 .

Prostě a jednoduše jsem zase mohl dýchat …..

Za relativně krátkou dobu se sice trochu celý můj přístup zlepšil, naučil jsem se občas i práci odsunout na další den jen abych mohl být se synem na tréninku, ale tak nějak podvědomě cítím, že to není TO co bych chtěl, ale lepší malé krůčky než žádné.
Tím se konejším 🙂

Ono, radikální změna zatím neproběhla možná i z toho důvodu, že přijmutím kolegy na pomoc s podnikáním se mi tak trochu uvolnily ruce a díky zavedení společných nových nápadů se obrat a potažmo i zisk znásobil a tak je i více práce.

Plánování času a dalších metod s ním spojených jsem sice začal, ale jsem teprve na počátku cesty, kdy se snažím najít tu nejlepší metodu pro mě a moje činnosti.
Co vnímám jako pozitivní je, že zřejmě nějaká změna už probíhá, protože jsem už našel čas i na čtení knih, což v čase předchozím téměř nepřicházelo v úvahu.
Ale pořád to myslím není moc ono, stále občas chaos a neorganizovanost vládne tělu mému 🙂

Ale uvědomuji si to a chci to změnit. To je myslím to hlavní, takový startér.
Snad nezůstane jen u startování a již brzy i popojedu ….