Buduji návyky-návyk číslo 1-chodit dřív spát

Rozhodl jsem se zařadit do svého života test a to konkrétně zlepšit to co mi nějakým způsobem znepříjemňuje život a vytvořit si nějaký nový návyk, který mi (alespoň doufám) pomůže s tímto zabojovat a tím si život zlepšit.

Jak probíhala příprava?
Zcela jednoduše. Stačilo si na chvíli v klidu sednout a popřemýšlet nad svými „problémy“, které mě nějak ovlivňují a omezují.

Jako návyk číslo 1 jsem si zvolil „Chodit dřív spát“ a lehce si ho upravil na „Chodit dřív ležet“.

Proč zrovna tento jako pomyslnou jedničku?
Protože poslední asi 3 roky jsem spal v průměru cca 3,5 hodiny denně (vyjma víkendu, to jsem si přispal zpravidla průměrných cca 7 hodin) a to asi převážná většina z vás uzná, není mnoho.

Podle toho taky většinou vypadaly moje dny. Pořád unavenej, protivnej i sám sobě, atd.

A to je potřeba změnit!!
Podobné stavy potom mají vliv na moje rozpoložení jak v zaměstnání tak i v mém podnikání a v tom by mohl být problém.
Přeci jen – ze vzduchu žít nestačí, i peníze jsou potřeba 🙂

Mám za sebou praktikování tohoto návyku zatím přes 14 dnů a jak to tedy vypadá v praxi?

Každý den se snažím přestat pracovat nejdéle v 19hodin večer. Po této hodině už musí být počítač vypnutý a všechna práce hotova.
Když náhodou nestihnu něco dodělat, beru to jako chybu v nastaveném systému plánování a tím pádem další prostor pro zlepšení rozvrhnutí práce.

Vzhledem k tomu, že sdílím svůj kalendář s několika lidmi (jen jako náhled „časové dostupnosti“), mám v něm vyhrazen (zaznamenán) i čas na večeři, atd.
Prostě a jednoduše – pokud má kalendář sloužit ke sdílení, musí tam být prostě vše, kdy nejsem dostupný pro další činnosti.

Ano, taky mě to ze začátku otravovalo zaznamenávat úplně vše, ale potom můžu s opravdu klidným svědomím „nasdílet svůj čas“ a na tento kalendář odkazovat.

Kdybych neměl zaznamenáno vše (včetně třeba vyhrazeného času na nákup, třeba i rovnou spojený s procházkou), nebyl by „dostupný čas pro jiné věci“ aktuální a tím pádem celá práce k ničemu.

Ale zpět k návyku.

Kolem 20hod. se opravdu už snažím být v posteli. Ano, popravdě se mi to zpravidla zatím nedaří a dostávám se tam až tak kolem 20:30, ale i to beru jako úspěch, vzhledem k předchozímu „až padnu tak padnu“.

Kdybych jen zalehl a snažil se usnout , vím rovnou, že by to nemělo v tuhle chvíli smysl – zvykám si pomalu.

Takže zatím ulehám s mým oblíbeným iPadem uvedeným do režimu „Nerušit“, nasadím sluchátka a buď sleduji nějaká videa ze kterých čerpám buď nápady nebo nové znalosti, nebo si čtu (potom sluchátka slouží pouze jako špunty proti okolnímu hluku – panelák je panelák 🙂 ).

Takto jsem zhruba do 21:30, kdy už po 14 dnech cítím, že nastává správná doba pro vypnutí a usnutí.

Před rokem skoro nemyslitelné, v tuto chvíli už asi tělo chápe že „teď se jde spát“ a tak většinou netrvá dlouho a spím.

Ráno při budíčku ve 3:45 už to vstávání celkem jde 🙂
Ale prostor pro zlepšení tu stále je…

Takže zatím jsem s pokrokem spokojen a doufám, že už bude jen lépe.

Doporučuji tedy zaměřit se na jednu věc, která vám nějakým způsobem znepříjemňuje život a zkusit se s ní poprat.
Pokud přesto neuspějete, můžete si říct „alespoň jsem to zkusil“ 🙂

Ale nebojte, uspějete.
Já věřím že jo.