O závisti nebo nenávisti?

Včera jsem náhodou a necíleně zavítal do jednoho autobazaru kde se mi líbilo jedno z nabízených vozidel.
Já jakožto neznalý jsem po návratu domů, u kávy se rozhodl podívat na recenze tohoto typu auta (na značce v tuhle chvíli absolutně nezáleží – nakonec bych si ho stejně nekoupil).
Jednoduše řečeno – vyplnil jsem volnou chvilku něčím tentokrat jiným.

Recenze klasika, tam se nic pro mě překvapivého neudálo.
Snad právě proto a taky protože se jedná o typ auta, které na silnicích je vidět hodně hodně málo, jsem zabrousil i do diskuze pod článkem.

A tam se jak se říká „lámal chleba“ a přišlo pro mě osobně, dost děsivé zjištění.

O kvalitě nebo nekvalitě tam fundovaně a hlavně plameně debatovali hlavně „nemajitelé“.
Na tom není nic neobvyklého, zpravidla nejvíc uřvaný, nehledě na obor debaty jsou právě ti co nemají žádnou osobni zkušenost, ale diskuze se ztočila trochu jiným směrem.
A to konkrétně na polemiku „vhodnosti tohoto modelu na prezentaci majitele“.

Už to mi přišlo takové to klasické naše „mám tohle tak jsem něco a zbytek….fuj….hanba lůze (případně vrchnosti).

A debata se přiostřila přirovnaním ke značkám zvučných jmen jako Mercedes, Audi a BMW.

Legrace na druhou…
Výkřik „v tomhle kdyby za mnou někdo přijel na jednání, tak si hned řeknu – no jo chce bejt in a nemá na Mercedes“ mi nepřišel extra úsměvný , spíše trapný a hoden uslyntaného a zpoceného blbečka, co si vystaví voňavku se zvučným nápisem, aniž by chudák tušil že tenhle dárek je replika za pár stovek (pár jako dvě) a ne originál za tisíce.
Nápis přece stačí tak proč se trápit 🙂

Z druhého táboru se na oplátku ozval výkřik „chudiny“:
„Když za mnou někdo přijede v káře za 3mega, automaticky mu zakázku nedám – je to šejdíř“ (apod. významově stejné výrazy).

Co na tohle říct?
Netuším jestli to byl jen zakomplexovaný výkřik ubožáka co by si spíše přál mít takovou moc, aby mohl v podobném duchu rozhodovat, nebo opravdu realita.

Pokud realita, tak to je opravdu v prdeli.
Aby rozhodoval typ a značka vozu (pro zjednodušení představy) o výsledku výběrového řízení, než opravdové splnění kritérií, tak potom vítejte ve sluncem pokrytém prdelákově.

Korunu tomu nasadila nějaká paní/slečna, která tvrdila, že místo dostala právě kvuli tomu, že neměla lepší auto, než budoucí zaměstnavatel, což se na první pohled totiž zdálo.

Ufff, dovolím si lehce upravit jednu hlášku Kateřiny Brožové když jedla-„mé nenávistné buňky zpívají“ 🙂

Větší demenci aby člověk fakt pohledal.
Jen mě to utvrzuje v mém přesvědčení, že se máme asi „fakt dobře“, když můžeme řešit až takový blbosti.

Z vlastní zkušenosti mohu zavzpomínat na 2 lidi.

Jeden byl (a snad stále je) vynikajícím veterinářem.
Svého času řešil nákup nového auta (závistivý Čech snad promine, ale nemohl chodit pěšky), peníze měl vydělané a tak jedinou starostí, ale nakonec jak se ukázalo opravdu zásadní nebyly až tak vlastnosti auta (větší, menší, pohon, atd. ) ale jeho značka.

Po větě „K případu nemůžu jet v Hondě, protože by si sedlák myslel že ho okrádám“ bylo rozhodnuto.

Na dnešní poměry to bude možná už znít úsměvně, ale koupil si „na práci“ Felicii v „plný palbě“ 😀 a jako rodinné auto právě tu Hondu.
Honda stála v garáži a za zákazníky se prostě jezdilo Feldou.

Vlk se nažral a koza zůstala celá, chce se mi dodat 🙂

Druhý případ byl jeden můj zákazník z Brna, který byl „docela za vodou“, ale rozhodně naprosto v pohodě chlap, žádný namachrovaný telátko.
Ten to měl dokonce ještě těžší, auta měl 3. Od kategorie „pro nejchudšího muzikanta“ až po „nejnáročnějšího posluchača“ 🙂

Dokonce jedno z nich bylo údjně speciálně určeno na jednání do Prahy 😀

Směju se, ale nejradši bych z toho blil 🙂

Ale chápal jsem ho, pokud se nedá nic jiného dělat a cílovka to „vyžaduje“, jdete do toho, jist se musí 😉

Takže až k vám dorazí s nabídkou někdo v luxusu a nebo ve Feldě, zkuste si nejdříve spočítat jestli jeho nabídka je výhodná a nebo není.

A ne jen v čem přijel a co má na sobě 😉

Znám milionáře co nosí tepláky i chudáky oblečené do značek. Bohužel ve druhém případě, značky jsou sice to nejvýraznější, ale taky jediné co na nich je 😉

Tip jak na dodržování pitného režimu

Dostatečný přísun tekutin je základ. Na tom se asi všichni shodneme. Ale hodně lidí s tímto „základem“ dost bojuje.
Důvody můžou být velmi rozdílné, počínaje „nestíháním“, přes „nedostanu do sebe tolik vody“ až po „prostě mi to nejde tolik pít“.

I já sám jsem s tím neustále bojoval a nakonec trpěl bolestmi hlavy a únavou.
Ano, únavou.
Mám vypozorováno, že když málo piju (teď opravdu nemyslím alkohol 🙂 ), tak jsem unavenější.

Při práci na počítači jsem tedy začal víc myslet na to, abych měl vždy u sebe sklenici s vodou, což se docela osvědčilo, ale jen do chvíle kdy práce bylo více a samozřejmě se mi nechtělo pořád chodit z pokoje tankovat další sklenice.

Takže ač jsem věděl, že mi pití pomáhá, odkládal jsem „další várku“ na „potom až dodělám tohle a támhleto“ a ve výsledku jsem v podstatě skoro nepil a problémy byly zpět – opět bolesti hlavy, atd.

Kdo podobné problémy má, ví o čem píšu.
Kdo nemá, stejně nepochopí.
Taky jsem neměl kdysi tolik problémů a tak přísunu tekutin nepřikládal takový význam.
Jestli problémy přicházejí i s věkem, tak jsem už asi v tom „správném“ :).

Přemýšlel jsem jak sám na sebe a jak tenhle neduh se pokusit opravit a ideálně odstranit.

Řešení bylo (jak to tak bývá) jednodušší než by člověk myslel.

Stačilo vyměnit sklenici za (v mém případe) malou, půllitrovou plastovou lahev od minerálky.

A v čem že je ten „hack“?
Právě v té lahvi 😉

Láhev oproti sklenici není třeba tak často doplňovat, půllitr vody chvíli vydrží, když ji máte vedle sebe častěji se napijete (ja tedy ano) i když není ještě pocit žízně tak silný a tím pádem se v podstatě „znovu učíte pít dřív, než je pozdě“.
A o to jde.

Další výhodou je i takový „osobní závod“ o to kolik toho vypijete.
Přeci jen „evidence“ vypitého množství se počítá na lahve lépe než na sklenice 😉

Nevím jak jiným, ale mě se láhev velice osvědčila a v podstatě „z nuly na 2 litry“ jsem dosáhl během 3 dnů.
A to beru u sebe jako velký úspěch.

Zkuste si to sami na sobě jestli i u vás tohle jednoduché řešení zabere.

U mě zabralo a od nasazení lahve piju o dost víc.
Tím pádem vítězím nad dalším zlozvykem a mám radost že se mi daří 🙂

Jaroslav Dušek o štěstí

Tohohle člověka mám rád a při sledování jeho „přednášek“ se velice často zamyslím.
Zkuste to i vy.
Ale chce to fakt zahodit v tu chvíli předsudky a uvolnit se 😉

Jednoduchá záložka diáře nebo zápisníku

Potřebovali jste si „teď hned“ vytvořit záložky ve svém papírovém diáři nebo zápisníku a nebyly po ruce žádné samolepicí nebo jiné „osvědčené“ k tomuto řešení?

Pro vytvoření jednoduchých a „minimalistických“ záložek v papírovém diáři nebo zápisníku lze využít i obyčejný kousek papíru a jednoduchou kancelářskou sponku.

Zrovna dnes jsem toto musel řešit a jiné řešení jsem v tu chvíli nenašel.
Nakonec se mi nezdá až tak špatné 🙂

Výhody?
Jedním vytáhnutím a jedním zasunutím si záložku přemístíte, takže rychlé a efektivní.
A taky samozřejmě cena podobné záložky je v podstatě nulová – a to se vyplatí 🙂

A v praxi potom vypadá celá dvouminutová montáž nějak takto 😉

20140402-094154.jpg