Kapitola 1 – Jak jsem se dostal k Dacii?

Jak a proč jsem se vůbec začal zaobírat myšlenkou, že bych si třeba někdy mohl koupit vozidla značky Dacia?

Jak jsem se propracovával procesem pro a proti u značky, která vyvolává dle mého poměrně dost emocí jak těch kladných, tak samozřejmě i těch záporných?

Proč zrovna Dacia?

Zhruba před rokem jsem stál před otázkou, jaký pořídit nový auto.

Moje milovaná Škoda Felicia, auto které za celou dobu vlastnictví nechtělo mimo benzínu vlastně skoro nic, se zdála, že se blíží pomalu ale jistě do jízdního důchodu a vyvstala potřeba, začít řešit nové auto, se kterým se nebudu muset tolik bát cestovat nejen za prací kolem komína, ale i na delší cesty.

Projel jsem nabídky bazarů, kde na mě koukaly, v možnostech mých financí, v podstatě na pohled hezký auta, ale s dost vysokým nájezdem a od toho se odvíjejícím předpokladem „nacpat další prachy do servisu“.

A to je přesně to, co jsem až tak moc nechtěl.

Vím, každý stroj chce svoje, ale přeci jen – koupit „nový auto“, kde zase budu koukat co se kde posere, se mi moc nechtělo. To by bylo tak trochu z bláta do louže, jen v hezčích holínkách 🙂

A pokukoval jsem spíše po nějakém větším autě, ideálně nějaké dodávce.

5 míst pro cestující a k tomu spousta dalšího prostoru. Cestovatelův sen se tomu říká?

Ale ….

Dodávky to je kapitola sama pro sebe, takže jsem tenhle původní nápad docela rychle opustil a takříkajíc se zase vrátil na zem.

Přeci jen – velký auto, velký problémy 🙂

 

Popravdě, už ani nevím jak se to stalo, ale náhle jsem se ocitl v nabídkách vozů Dacia, konkrétně v modelu Dokker.

Velikostně něco mezi tím, co jsem chtěl a co bych využil a přitom auto, se kterým by nebyl ani takový problém jezdit denně 25 km do práce.

Ta myšlenka se mi líbila pořád víc a víc ….

Už už jsem byl nahlodanej, jen ne a ne udělat ten „poslední krok“ – zajít to omrknout přímo do prodejny.

Sám sebe jsem asi i tak trochu přemlouval, že „přece si nekoupím Dacii“

Ale myšlenka na Dokker nechtěla odejít.

Dal jsem tomu korunu i tím, že jsem začal sledovat nějaký recenze na tenhle model od Dacie na Youtube.

Chyba !!! 🙂

Chudák Jituš (kdo je Jituš zase někdy příště) …. Neposlouchala nic jiného, než „hele, ten kufr… hele tři plnohodnotný místa vzadu … hele ta odkládací plocha nad řidičem …. hele jak to jezdí i blbýma cestama …“

No znáte to – nadšení střídalo nadšení a já pomalu ustupoval ze svého „přece si nekoupím Dacii“ 🙂

Auto nemám na honění ega, auto mám na to, aby mi sloužilo. Ale přeci jen … Dacii?? Co tomu řeknou lidi že jo? 🙂

No a tak jsem v tom svým nadšení a opojení zajel jednoho dne k prodejci Dacia, abych vysněný Dokker viděl na vlastní oči, pěkně zblízka.

Viděl, líbil se mi, splňoval víceméně vše, co jsem chtěl. K tomu není co dodat.

Snad jen – samozřejmě tohle všechno s přihlédnutím, že se člověk kouká na „krabici na kolech“ že jo 🙂

Nevybírám stylovku na balení holek, ale parťáka na výlety, na práci, prostě „rodinného sluhu“.

Ale stejně … tak nějak jsem se nemohl tam někde vzadu zbavit toho vrtání – „Dacii? Fakt to chceš? Bude se to srát… za ty peníze koupíš pěknou ojetinu … nebudeš poslouchat přiblblý kecy …“

No znáte to …

Doma jsem studoval ceny u jednotlivých výbav a původní nadšení z ceny „již od …“ přecházelo.

Samozřejmě by mi úplnej základ nestačil (nejsem náročnej, ale chtěl jsem věci, co prostě tenkrát v základu nebyly a naopak nechtěl věci, co ve vyšší výbavě už jsou … klasika…).

Prostě a jednoduše – dostal jsem se na cenu, za kterou už mi to v tu chvíli až tak „wau .. pecka cena“ nepřišlo.

V tu chvíli …. 🙂

A tak jsem od „nápadu Dacia“ zase odešel.

Nic mě až tak netlačilo, jezdit jsem s čím měl, žádný problém.

Jituš si taky oddechla myslím si, protože pak na chvíli jsem dal s autama pokoj.

Ale fakt jen na chviličku 🙂

V podstatě když jsme někam jeli, nebo se objevil nápad, že bysme jeli, hned mi naskočilo – nechci jezdit starým autem, už mám strach, že se nám (zase) něco vysype a bude to drahej výlet.

No a tak to šlo den za dnem, měsíc za měsícem, až do chvíle, kdy jsem si řekl, že to prostě takhle dál nejde a je třeba to už nějak vyřešit.

A kolečko „co koupit“ začalo nanovo 🙂

Jen s jedním rozdílem – jasně danné parametry už jsme měli – musí to být benzín, protože nejvíc jízd jezdím denně do práce (cca 24km dohromady), nájezd roční cca 10-15tisíc.

A potřebujeme kufr větší než na jeden batoh a kreditku.

Jinak jsme celkem nenáročný lidi. Nehrajeme si na pozlátka, i když samozřejmě kdyby jsme mohli mít třeba Toyotu Hilux novou, nevadilo by nám to ani malinko 🙂

Začal jsem uvažovat, že nový by bylo nejlepší, moc jsem ojetinu prostě i teď nechtěl.

Ale objevil jsem jednu nabídku u prodejce Škoda – Rapid, 1,2TSi, najeto cca 35tisíc a za cenu cca 230 tis. Kč

Líbil se mi na první pohled. Plná palba, sportovní sedačky, kamera … fakt pěknej na oko.

Začal jsem uvažovat, že bych do něj i šel, i když z požadavků co jsem měl, splňoval jen to, že byl na benzín a kufr není úplně marnej.

Takže samozřejmě Youtube a pár hodin otravování Jituš bylo zpět…

Chudák holka 🙂

No, abych to zkrátil – v podstatě jsem čekal, až nahodí nějakou slevu na něj a „pak se tam jedu podívat“.

Sleva přišla cca za 14 dnů 🙂

Řekl jsem, „až shodí ještě“, jedu tam …

A stalo se – sleva proběhla – cena 215 tis.Kč už byla zajímavější 🙂

Skoro jsem byl rozhodnutý.

Ale ani nevím jak, vzpomněl jsem si na Dacii.

A začalo opět porovnávání a sledování i tohoto výrobce.

Z původně plánovaného Dokkera sice sešlo, protože cena byla vyšší, než jsem chtěl akceptovat, ale pořád jsem se nechtěl vzdát myšlenky, že „nový je nový“ a „kdy jindy než teď“

A tak jsem kouknul i na kombíka Logan MCV …

Po shlédnutí několika videí se mi tak nějak začal nový model i líbit (jo, může se stát i u Dacie no 😀 ).

Přední maska mě osobně padla do oka, zadní část se mi taky líbila, z boku moc ne, ale koneckonců … já sedím uvnitř a ani vnitřek mě nějak zásadně nepřišel špatný. Teda pro moje potřeby samozřejmě.

Cena akceptovatelná pro můj rozpočet.

Pozn.: Vzhledem k tomu, že jsem plátce DPH a tím pádem jsem schopen si uplatnit odpočet DPH, bylo najednou tohle nový auto pro mě výhodnější, než ojetý Rapid (tam odpočet možný nebyl).

A to byla asi rozhodující, takříkajíc poslední kapka.

A bylo už téměř rozhodnuto – moje nové auto bude opravdu nové a bude to Dacia Logan MCV.

obrázek dacia logan

Ale vzhledem k tomu, že jsem v tomhle autě nikdy nejel a vše jsem znal jen z recenzí a pomluv na internetu, bylo nutné se objednat na zkušební jízdu k některému z prodejců Dacia a udělat si názor vlastní.

A pak se rozhodnout už napevno, jestli koupit, nebo nekoupit.

O tom zase příště 😉

Jedna myšlenka na “Kapitola 1 – Jak jsem se dostal k Dacii?”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *