Dvě vychytávky k notebooku

Dnes jsem náhodou při svém brouzdání na netu narazil na dvě krásné, ale přitom v podstatě absolutně jednoduché vychytávky k notebooku.

Konkrétně se jedná o podstavce jak níže uvidíte v přiložených videoukázkách.

A teď tedy co mi na těchto doplňkách přijde tak „zajímavého“?

No v podstatě právě jejich základ – jednoduchost, která je činí krásnou 🙂

Málo?

Pro mě tedy rozhodně ne.

První je dřevěný podstavec pod notebook MOKU Woodware Desktop Stool – pro mě osobně krásný právě pro materiál ze kterého je vyroben. Dřevo mám rád a ta křivka nohy podstavce mi přijde prostě….krásná 🙂

 

Druhý podstavec Bluelounge Kickflip je opět velmi jednoduchou pomůckou, ale zato opět vychytanou (je vidět že někdo zapojil mozek) – jednoduše přilepím (možná bych si lépe dokázal představit nějaký systém magnetů, ale to už bych asi chtěl moc) a funguji.

 

 

Tak zdar všem vychytaným maličkostem, které zpříjemňují chvíle s našimi elektronickými přáteli 🙂

 

 

Má smysl sledovat své finance?

Peníze, poměrně starý vynález populace.

Jsou jako noc a den, nebo chcete-li spíše jako láska a nenávist, možno také použít spojení dobrý sluha, ale špatný pán.

Peníze jsou pro někoho nástroj k uskutečnění svých snů a plánů, pro jiného smysl života, pro dalšího nutné zlo a pro někoho jiného třeba i nedostatkové zboží v jeho životě.
Jedno máme ale všichni společné.

Od té doby, co se víceméně v naší „civilizované společnosti“ přestal používat výměnný obchod jako základní platidlo, nastal zlom u všech – peníze chtějí všichni – ti co je mají i to co je nemají.
Kolik takových nástrojů znáte?

O penězích se vedou velký řeči, zvláště pokud spojnicí debaty je alkohol – to potom je svět ještě rychleji rozdělen mezi ty „bohaté a nás chudé“.
Vidíte?
Všimli jste si, že v podstatě každý, kdo začne mluvit o penězích se automaticky tak nějak přiřazuje do té druhé skupiny?
Do skupiny těch „chudých“.

A nezáleží na tom, kolik má na kontě nebo případně doma v polštáři nasysleno.

Pro miliardáře je milion krach, pro milionáře jsou krachem tisíce a pro nás ostatní lůzu je krach v podstatě každá výplata 🙂

Jednoduché, prověřené a funkční ne?

Kolik z vás bez mrknutí oka řekne „mám se dobře, mám vše co potřebuji“ bez po chvíli dodaného „ale kdyby…“? 😉

Tak vidíte, všichni máme málo, ať už máme kolik chceme. Tak to prostě je a je to zažité už léta ….

Dobře, jak to tedy udělat abychom to naše „ale …“ trochu zmenšili?

Kdybych chtěl být bulvární, použiju větu „Jak se mít dobře“.
Ale bohužel, nejsem ….

Ruku na srdce …. máte jo?
Dobře, tak si ji tam nechte po celou dobu čtení tohoto příspěvku, protože tam bude potřeba.

Bez upřímnosti k sobě samému to prostě fakt nepůjde 🙂

Tak můžeme? Ok, jdeme na to. Pokračování textu Má smysl sledovat své finance?

Vždy připraven na (ne)spokojenost

Stará známá fráze tvrdí, že „nespokojenost hejbe světem“.
Když k tomu přidám motto poslední doby „Kdo chvíli stál, už stojí opodál“, u některých jedinců to může být ta pravá spoušť pro vypuštění jejich nespokojenosti z klece.

Proč?

Jako odpověď mě napadá jednoduchá myšlenka – flegmatik kašle na to, že je flegmatik, ale my, kteří se za flegmatiky nepovažujeme, si velmi dobře jednoho krásného dne začneme uvědomovat, že neděláme vše až tak jak bychom (asi) mohli, vidíme najednou všechny ty prostory pro zlepšení jak sebe sama, tak svého okolí (to v horším případě, protože okolí měniti, na pěkný malér si zadělávati, tvrdím já), do toho si tu přečteme návod obsažený v pár větách třeba zrovna na téma „Jak se zlepšit ve vlastní produktivitě“, nebo „buď produktivnější za pět minut“ – prostě návod v plechovce, co změní náš život.

Pokračování textu Vždy připraven na (ne)spokojenost

O závisti nebo nenávisti?

Včera jsem náhodou a necíleně zavítal do jednoho autobazaru kde se mi líbilo jedno z nabízených vozidel.
Já jakožto neznalý jsem po návratu domů, u kávy se rozhodl podívat na recenze tohoto typu auta (na značce v tuhle chvíli absolutně nezáleží – nakonec bych si ho stejně nekoupil).
Jednoduše řečeno – vyplnil jsem volnou chvilku něčím tentokrat jiným.

Recenze klasika, tam se nic pro mě překvapivého neudálo.
Snad právě proto a taky protože se jedná o typ auta, které na silnicích je vidět hodně hodně málo, jsem zabrousil i do diskuze pod článkem.

A tam se jak se říká „lámal chleba“ a přišlo pro mě osobně, dost děsivé zjištění.

O kvalitě nebo nekvalitě tam fundovaně a hlavně plameně debatovali hlavně „nemajitelé“.
Na tom není nic neobvyklého, zpravidla nejvíc uřvaný, nehledě na obor debaty jsou právě ti co nemají žádnou osobni zkušenost, ale diskuze se ztočila trochu jiným směrem.
A to konkrétně na polemiku „vhodnosti tohoto modelu na prezentaci majitele“.

Už to mi přišlo takové to klasické naše „mám tohle tak jsem něco a zbytek….fuj….hanba lůze (případně vrchnosti).

A debata se přiostřila přirovnaním ke značkám zvučných jmen jako Mercedes, Audi a BMW.

Legrace na druhou…
Výkřik „v tomhle kdyby za mnou někdo přijel na jednání, tak si hned řeknu – no jo chce bejt in a nemá na Mercedes“ mi nepřišel extra úsměvný , spíše trapný a hoden uslyntaného a zpoceného blbečka, co si vystaví voňavku se zvučným nápisem, aniž by chudák tušil že tenhle dárek je replika za pár stovek (pár jako dvě) a ne originál za tisíce.
Nápis přece stačí tak proč se trápit 🙂

Z druhého táboru se na oplátku ozval výkřik „chudiny“:
„Když za mnou někdo přijede v káře za 3mega, automaticky mu zakázku nedám – je to šejdíř“ (apod. významově stejné výrazy).

Co na tohle říct?
Netuším jestli to byl jen zakomplexovaný výkřik ubožáka co by si spíše přál mít takovou moc, aby mohl v podobném duchu rozhodovat, nebo opravdu realita.

Pokud realita, tak to je opravdu v prdeli.
Aby rozhodoval typ a značka vozu (pro zjednodušení představy) o výsledku výběrového řízení, než opravdové splnění kritérií, tak potom vítejte ve sluncem pokrytém prdelákově.

Korunu tomu nasadila nějaká paní/slečna, která tvrdila, že místo dostala právě kvuli tomu, že neměla lepší auto, než budoucí zaměstnavatel, což se na první pohled totiž zdálo.

Ufff, dovolím si lehce upravit jednu hlášku Kateřiny Brožové když jedla-„mé nenávistné buňky zpívají“ 🙂

Větší demenci aby člověk fakt pohledal.
Jen mě to utvrzuje v mém přesvědčení, že se máme asi „fakt dobře“, když můžeme řešit až takový blbosti.

Z vlastní zkušenosti mohu zavzpomínat na 2 lidi.

Jeden byl (a snad stále je) vynikajícím veterinářem.
Svého času řešil nákup nového auta (závistivý Čech snad promine, ale nemohl chodit pěšky), peníze měl vydělané a tak jedinou starostí, ale nakonec jak se ukázalo opravdu zásadní nebyly až tak vlastnosti auta (větší, menší, pohon, atd. ) ale jeho značka.

Po větě „K případu nemůžu jet v Hondě, protože by si sedlák myslel že ho okrádám“ bylo rozhodnuto.

Na dnešní poměry to bude možná už znít úsměvně, ale koupil si „na práci“ Felicii v „plný palbě“ 😀 a jako rodinné auto právě tu Hondu.
Honda stála v garáži a za zákazníky se prostě jezdilo Feldou.

Vlk se nažral a koza zůstala celá, chce se mi dodat 🙂

Druhý případ byl jeden můj zákazník z Brna, který byl „docela za vodou“, ale rozhodně naprosto v pohodě chlap, žádný namachrovaný telátko.
Ten to měl dokonce ještě těžší, auta měl 3. Od kategorie „pro nejchudšího muzikanta“ až po „nejnáročnějšího posluchača“ 🙂

Dokonce jedno z nich bylo údjně speciálně určeno na jednání do Prahy 😀

Směju se, ale nejradši bych z toho blil 🙂

Ale chápal jsem ho, pokud se nedá nic jiného dělat a cílovka to „vyžaduje“, jdete do toho, jist se musí 😉

Takže až k vám dorazí s nabídkou někdo v luxusu a nebo ve Feldě, zkuste si nejdříve spočítat jestli jeho nabídka je výhodná a nebo není.

A ne jen v čem přijel a co má na sobě 😉

Znám milionáře co nosí tepláky i chudáky oblečené do značek. Bohužel ve druhém případě, značky jsou sice to nejvýraznější, ale taky jediné co na nich je 😉

Jaroslav Dušek o štěstí

Tohohle člověka mám rád a při sledování jeho „přednášek“ se velice často zamyslím.
Zkuste to i vy.
Ale chce to fakt zahodit v tu chvíli předsudky a uvolnit se 😉

Když nám produktivita „škodí“

Produktivita, slovo dnes možná skloňované víc než kdy jindy, se na nás dere a vykukuje ze vše možných i nemožných stran a my se snažíme ji co možná nejvíc podchytit a převrátit na svoji stranu.

Někdy více, někdy méně úspěšně, je asi dobré dodat.

Ale opravdu je pro nás výhodné být za každou cenu a ve všech situacích produktivní? Myslim opravdu produktivní?

V tomhle případě bych si dovolil slovo produktivní jednoduše přeložit významově jako „udělat co nejvíc za co nejkratší dobu“.
To jen pro dokres a lepší pochopeni.

Samozřejmě pokud makáte zrovna Vy takzvaně „sám na sebe“, asi není sporu, že se snažíte o produktivitu a že vám „přinese ovoce“, ale existuje i druhý pohled a to konkrétně pohled „zaměstnance ve velké firmě“, kde je „realita nastavena trochu jinak“.

Ano, i zaměstnanec by se měl (nebo je to od něj zpravidla očekáváno) chovat co možná nejproduktivněji, ale když se o to (v tom lepším případě) snaží, tak co ho vlastně čeká?

Na začátku kariéry si lidově řečeno nastaví laťku na bod „Franta to je kanón, ten to zvládne levou zadní“ a tak Franta jede jak fretka, snaží se překonat sebou nastavené „rekordy“ a usína sice unaven, ale s vědomím že „kdyby všechny propustili, já půjdu až jako poslední, protože jsem dobrej“.

Jo, logiku to má, ale jen do té doby, než zjistí, že i ti ostatní, méně produktivní zůstávají i nadále v tlupě firemní, nechodí domů s rukama na zemi, smějou se a tak nějak prostě plavou s proudem a hle…ono to jde.

Franta dře víc a víc ale plat má stále stejný.
Po radě kamaráda – „řekni si o přidání, když jsi tak produktivní“, to zkusí.
Samozřejmě výsledek dle očekávání – doba je zlá a před branou stojí další stroje co čekají na svoji příležitost.
Nashledanou…..

Kde se stala chyba? Jak je tohle možné?
Nastavil své procesy tak, že kdyby si pořád nepřidával, mohl v pohodě pracovat oproti dřívějším 6 hodinám jen 2 a to ještě s jedním prstem v nose.

Sakra, proč nikoho nezajímá, že na tabulky které jeho kolegové otrocky stále vyplňují ručně on si jednou nastavil makra a tak v podstatě pracují „skoro sami na jedno kliknutí“?
Přece všude píšou „buďte produktivní“ a to on je a chce být stále víc a víc a čeho se nakonec dočkal?
Jen více práce za stejný výsledek.

Je to to o čem je produktivita?
🙂

Touto povrchní myšlenkou jsem rozhodně nechtěl nabádat k tomu, abyste nebyli produktivní nebo se o to alespoň nesnažili.
Chci jen poskytnout i pohled z té druhé strany, kterou si uvědomíme teprve až přijde a vy, kteří jste si nastavili ty svoje „pravidla produktivity“ a náhodou budete šéfem „přistiženi“, že „máte hotovo“, těžko se potkáte s pochopením, že „o tom to je“.
Spíše najednou budete v podstatě za flákače.

Ocení se to jen v opravdu málo firmách myslim si 🙂

Nedej bože když standardem pracoviště je „bordel na stole“, který vy nesnášíte a tak ho tam prostě nemáte a váš stůl je prázdný a čistý.
Však jste četli, že to k produktivitě také pomáhá.
Produktivitě možná ano, ale vašemu „mediálnímu obrazu“ ve firmě nikoliv.
Jak je uklizený stůl, jste skoro automaticky flákač a všichni ti bordeláři kolem jsou v tu chvíli o příčku nad vámi (na pohled samozřejmě).

Ale snad se pletu a je to dáno jen mojí chybnou zkušeností a mým špatným zrakem a tím zkresleným pohledem.

Ono už jen jedno z „pravidel velké zaměstnanosti“ praví:

„Jestli chceš vypadat vytíženě, vezmi si do ruky šanon (čím víc tím líp) a hodně choď po firmě“

😉

Co myslíte? Není na něm alespoň špetka pravdy? 😉

Přeji vám, ať právě ta vaše produktivita je úspěšnější než ta v mé myšlence.

Papír nebo elektroniku?

Pokud patříte mezi velké procento neustálých „hledačů toho nejlepšího“ řešení, tak se zastavte.

Ne že bych nabídl jednoznačný verdikt, který by se přiklonil na jednu nebo druhou stranu, ale mám pro vás takové „malé zhodnocení“ ve formě zábavného videa 🙂

A Jak jste na tom vy? Papír nebo elektronika? 🙂

Buduji návyky-návyk číslo 1-chodit dřív spát

Rozhodl jsem se zařadit do svého života test a to konkrétně zlepšit to co mi nějakým způsobem znepříjemňuje život a vytvořit si nějaký nový návyk, který mi (alespoň doufám) pomůže s tímto zabojovat a tím si život zlepšit.

Jak probíhala příprava?
Zcela jednoduše. Stačilo si na chvíli v klidu sednout a popřemýšlet nad svými „problémy“, které mě nějak ovlivňují a omezují.

Jako návyk číslo 1 jsem si zvolil „Chodit dřív spát“ a lehce si ho upravil na „Chodit dřív ležet“.

Proč zrovna tento jako pomyslnou jedničku?
Protože poslední asi 3 roky jsem spal v průměru cca 3,5 hodiny denně (vyjma víkendu, to jsem si přispal zpravidla průměrných cca 7 hodin) a to asi převážná většina z vás uzná, není mnoho.

Podle toho taky většinou vypadaly moje dny. Pořád unavenej, protivnej i sám sobě, atd.

A to je potřeba změnit!!
Podobné stavy potom mají vliv na moje rozpoložení jak v zaměstnání tak i v mém podnikání a v tom by mohl být problém.
Přeci jen – ze vzduchu žít nestačí, i peníze jsou potřeba 🙂

Mám za sebou praktikování tohoto návyku zatím přes 14 dnů a jak to tedy vypadá v praxi?

Každý den se snažím přestat pracovat nejdéle v 19hodin večer. Po této hodině už musí být počítač vypnutý a všechna práce hotova.
Když náhodou nestihnu něco dodělat, beru to jako chybu v nastaveném systému plánování a tím pádem další prostor pro zlepšení rozvrhnutí práce.

Vzhledem k tomu, že sdílím svůj kalendář s několika lidmi (jen jako náhled „časové dostupnosti“), mám v něm vyhrazen (zaznamenán) i čas na večeři, atd.
Prostě a jednoduše – pokud má kalendář sloužit ke sdílení, musí tam být prostě vše, kdy nejsem dostupný pro další činnosti.

Ano, taky mě to ze začátku otravovalo zaznamenávat úplně vše, ale potom můžu s opravdu klidným svědomím „nasdílet svůj čas“ a na tento kalendář odkazovat.

Kdybych neměl zaznamenáno vše (včetně třeba vyhrazeného času na nákup, třeba i rovnou spojený s procházkou), nebyl by „dostupný čas pro jiné věci“ aktuální a tím pádem celá práce k ničemu.

Ale zpět k návyku.

Kolem 20hod. se opravdu už snažím být v posteli. Ano, popravdě se mi to zpravidla zatím nedaří a dostávám se tam až tak kolem 20:30, ale i to beru jako úspěch, vzhledem k předchozímu „až padnu tak padnu“.

Kdybych jen zalehl a snažil se usnout , vím rovnou, že by to nemělo v tuhle chvíli smysl – zvykám si pomalu.

Takže zatím ulehám s mým oblíbeným iPadem uvedeným do režimu „Nerušit“, nasadím sluchátka a buď sleduji nějaká videa ze kterých čerpám buď nápady nebo nové znalosti, nebo si čtu (potom sluchátka slouží pouze jako špunty proti okolnímu hluku – panelák je panelák 🙂 ).

Takto jsem zhruba do 21:30, kdy už po 14 dnech cítím, že nastává správná doba pro vypnutí a usnutí.

Před rokem skoro nemyslitelné, v tuto chvíli už asi tělo chápe že „teď se jde spát“ a tak většinou netrvá dlouho a spím.

Ráno při budíčku ve 3:45 už to vstávání celkem jde 🙂
Ale prostor pro zlepšení tu stále je…

Takže zatím jsem s pokrokem spokojen a doufám, že už bude jen lépe.

Doporučuji tedy zaměřit se na jednu věc, která vám nějakým způsobem znepříjemňuje život a zkusit se s ní poprat.
Pokud přesto neuspějete, můžete si říct „alespoň jsem to zkusil“ 🙂

Ale nebojte, uspějete.
Já věřím že jo.

Opět se začínám hejbat

Tak a je to tu.
Po dvou měsících „odpočinku“, jsem dnes opět začal.
Ptáte se co?
Opět jezdit na kole….

Dříve jsem aktivně jezdil každý den, což bylo minimálně 10km, když vezmu jen cesty do práce a z práce.
A to v podstatě nepřetržitě, za každého počasí.

Ano, není to žádná extraliga, ale lepší jak sedět doma a hledat čas a vymýšlet pořád dokolečka jak to udělat, aby člověk zvládl všechny úkoly co na něj každej den padají a k tomu ještě chodit někam do posilovny.

Nehledě na to, že „hromadná cvičení“ taky stojí nějakou tu korunu a proč zbytečně utrácet, když se dá spojit „potřebné s užitečným“ a to rovnou na „čerstvým vzduchu“ a ne v nějaký zaprděný posilovně?

Záměrně nepíšu „příjemné s užitečným“, protože pokud člověk se rozhodne a začne se sebou něco dělat, tak na začátku to nic extra příjemného není (pokud pominu možnost že to prostě ojebává samozřejmě).

Když přestanete jednoho rána ten kousek jezdit autem a vytáhnete kolo (běh v tuhle chvíli absolutně vylučuji 😀 ), nejen že uděláte alespoň něco malinko pro svoje zdraví (teda za předpokladu že vás hned nepřejede auto, nebo sebou někde nešvihnete), ale ještě i ušetříte (když jste si nekoupili kolo jen na těch ubrečených 10km).

Každopádně, už jen to rozhodnuti zvednout zadek a začít, vás „nějak a někam posune“.
To mi věřte.

Takže vzhůru za tělem pevnějším a duchem čistějším 🙂


20140219-074558.jpg

Moje nová IT brašna

Před nedávnem Jarda Homolka na Twitteru psal, že uklízí a tak jestli někdo nechce brašnu za odvoz.

Trochu z legrace jsem odpověděl, že kdyby to nebylo tak daleko, že bych ji bral, ale takto že alespoň retweetnu.

Obratem mi Jarda napsal, že mi ji klidně pošle, což se také nakonec stalo a já ještě jednou děkuji tedy i zde 🙂

Přišla mi krásná (nová??) foto brašna Lowepro. Mě, který už jiný foťák jak iPhone nemá a nepoužívá 🙂

K čemu tedy brašnu když nemám zrcadlovku?

Hned jak jsem ji viděl, napadlo mě že by to mohlo být přesně to co jsem chtěl na své IT vybavení, aby bylo v případě potřeby hezky a hlavně bezpečně zabaleno a připraveno vyrazit.

A takto to tedy vypadá v praxi (po přesunutí vnitřních přepážek) v brašně.

iPad, 13″ MacBook Air a bezdrátová Apple klávesnice se v brašně poskládá naprosto v pohodě a ještě zbývá uvnitř spousta volného místa na další věci.

O dalších kapsách na brašně ani nemluvím.

Prostě super stroj za super prachy :))

 

Publikováno z mého milovaného iPadu