Kdo je profesionál?

Po včerejším výsypu mentálního koše (poslední dobou mám asi extra potřebu chodit s tímto košem nějak častěji) mi dnes, hned zrána u kávy a pročtení pár příspěvků na internetu přistála v hlavě další jednoduchá myšlenka.

Kdo je vlastně ten „profesionál“?

Na mnoha sociálních sítích v profilech jak jedinců tak společností se můžeme setkat s pojmenováním „profesionál“, případně „profesionálové“ v tom či onom.

Ale co si pod tím představit?

Je profesionál (ať už v čemkoliv) člověk/firma, kterého jeho činnost živí?

Nebo je definice profesionála brána z jeho dovedností a znalostí?

Mohu se považovat za profesionálního dělníka, když mě práce živí, nebo je moje práce jen „obživou“ bez „profesionálních“ dovedností?

Je například ministr profesionál, když ho práce živí, nebo se profesionálem stává / může pojmenovat, jen díky jeho vědomostem a schopnostem?

Je prezident profesionál (žádný konkrétní prosím)?

 

Vím, jsou to opět jen velice jednoduché otázky, na které si každý odpoví podle svého, ale asi mám, zvláště poslední dobou potřebu se občas zastavit a zamyslet i nad podobnými, v podstatě základními myšlenkami a zažitými pravidly, podle kterých pojmenováváme i naprosto základní věci.

 

Vnímám jako velmi zajímavé, že v podstatě automaticky pojmenováváme některé věci aniž bysme se zamysleli, jestli pojmenování je správné, nebo výstižné.

Co myslíte?

 

P.S. Opravdu moje zamyšlení nejsou důsledkem nudy. Práce mám až nad hlavu (sice ateista, ale říkám díkybohu 🙂 ).

Možná právě to je příčina mých zamyšlení nad pro někoho jasnými věcmi, ale dovolte mi to, děkuji.

 

Co je úspěšné podnikání?

Prakticky každý den se na nás valí pojmy jako úspěšné podnikání, úspěšný podnikatel, kurz pro větší úspěšnost v podnikání, jak být úspěšným podnikatelem, ale pokud se nad pojmem „úspěch“ trochu zamyslím, nejde přejít jednoduchou a v podstatě základní otázku.

CO JE TO ÚSPĚŠNÉ PODNIKÁNÍ?

Samozřejmě se definice tohoto pojmu bude měnit s tím jak vnímáme svoje potřeby, svoje bytí na tomto světě a také i podle starého pořekadla, že s „jídlem roste chuť“.

Zkusme si tedy přiblížit jak by se dalo uvažovat nad pojmem „úspěšné podnikání“.

Co je tedy to „pravé úspěšné“?

Je podnikání do které se zainvestuje 100,-Kč a ono vydělá během jednoho dne 1000,-Kč úspěšné? Nebo úspěch začíná až na vydělaných 10tis.,-Kč? Nebo až na 100tis.? Nebo snad rovnou na milionu?

Nebo je úspěšné to, které dokáže svým výdělkem pokrýt jen své náklady a netvoří další prostředky?

Je snad úspěšnější to, které dokáže fungovat bez vkladu dotací, nebo to, které naopak dokáže dotace využít maximálně?

Je úspěšnější to, které sice netvoří zisk po odečtení výdajů, ale pomáhá lidem měnit jejich fungování k lepšímu (vzato obecně)?

Nebo naopak to, které „jen“ tvoří zisk bez ohledu na přínos celku?

Není úspěšným už jen to, které vůbec se dokáže přerodit z nápadu jako takového do nějakého fungujícího celku?

Budeme úspěšnými jen když budeme tvořit větší a větší zisky, nebo náš úspěch bude větší, když pomůžeme měnit lidi a jejich přístup ať už se jedná o nové technologie nebo postupy?

 

Zkuste se nad tím zamyslet a odpovědět si sami před vstupem do nějakého „kurzu úspěšnosti“ co vlastně hledáte. Jaký je ten váš úspěch.

Myslím si, že potom se vám získané informace budou zdát třeba zase o trochu jiné, než kdybyste si jen šli poslechnout „jak být úspěšným“.

Pro mě osobně je úspěšným to, které dělám rád a samo si na sebe vydělá 🙂

DIY stojánek pro mobil

Manželce se pořád někde povaloval mobil a tak když se náš syn opět nudil, padl nápad vyrobit z Lega nějaký stojánek.

Nuda na chvíli přešla a mobil dostal svoje nové místečko 🙂

20121221-225031.jpg

20121221-225045.jpg

Když málo je někdy hodně

Asi každý to minimálně někde uvnitř víme, menší množství z nás to i dělá, ale určitě větší část z nás to trochu šidíme a to je chyba.

A o čem že je řeč?
O velmi jednoduché a ve své podstatě i přirozené věci – říct těm co máme rádi jednu velice jednoduchou a krátkou větu „Mám tě rád“.

Že právě vy to děláte pravidelně a svému partnerovi / partnerce, nebo někomu velmi blízkému to říkáte každý den, nebo alespoň 2x do týdne?

Gratuluji, zřejmě je radost s vámi žít.

My „gauneři“ jsme na tom ale trochu jinak.
Domníváme se, že už jen fakt, že „s danou osobou stále žijeme“ je přece znamením, že ji máme rádi. Nebo ne?
Nebo, že přece „není třeba říkat, stačí jen konat tak, aby to dotyčný(á) poznal sám ne?“.

NE!! To je fakt hrozně málo.

Stačí se zamyslet a sám si odpovědět – kolikrát nám náš protějšek toto řekne?
Stačí nám to, nebo bychom to rádi slyšeli vícekrát, než jen při „hezkých chvilkách“?

Troufnu si odhadnout, že tvrďáci si řeknou „k čemu kecy, důležitá je akce“, ale přeci jen někde hluboko ukryto i je žere, že neslyší „to slabošské“
Mám tě rád(a)…..

Ani já to neříkám manželce moc často (určitě ne tak často, jak by si zasloužila), resp.neříkal jsem, ale lepším se 🙂

Zase na druho stranu, „jen kecy opravdu nestačí“, to asi jsme schopni si uvědomit, ale jak se říká, od řečí není většinou až tak strašně daleko k činům a pokud jste to doteď zanedbávali, možná je právě ta nejvhodnější doba začít, co říkáte?

A pokud s tím máte problém v začátcích pěkně z očí do očí, zkuste třeba esemesku. Vím, že to není zrovna ideál,ale lepší začít alespoň psaním, než vůbec.

Dnes je pro nás všechny skoro normální se odhalovat na všech těch sociálních sítích, ale tak běžnou věc jako vyznat se druhému ze svých citů se nám mnohdy tak úplně nedaří a možná se i trochu stydíme.
To normální prostě není a je třeba s tím začít trochu bojovat a napravovat co se napravit ještě dá.

Mnohdy jen tak hloupě krátká větička je schopna změnit život skoro k nepoznání. A to bychom si měli uvědomovat každý den.

Zloby je kolem už myslím více než potřebujeme. Zkusme to tedy trochu jinak a pěkně z druhého konce.

 

Ať se daří a co jde ať se zlepší.

A nečekejte na nic, nikdy totiž nevíte, jestli právě dnes to není poslední možnost, kdy to říct.

 

 

Důvěra a nedůvěra

Dnešní shlédnutí dalšího z videí od Tomáše Hajzlera, tentokrát na téma Důvěra a nedůvěra mě přinutilo zavzpomínat na někdy velmi překvapivé reakce mých obchodních partnerů, když jsem nepotřeboval a nevyžadoval z jejich strany podepisovat několikastránkové smlouvy na dodávky materiálu, ani jiné dokumenty.

Jen jsem jim pověděl, že podání ruky, případně odsouhlasení podmínek emailem nebo přes mobil v rámci hovoru mi prostě a jednoduše stačí.

Měli mě jednoduše řečeno prostě za blázna a hazardéra. Ale já to jednoduše bral tak, že pokud mi někdo nebude chtít zaplatit, tak mi stejně jakákoliv smlouva bude v tu chvíli k ničemu a ani děti s ní nenakrmím.

Kupodivu, možná výstižnější bude „díky bohu“, problémy jsem neměl. Možná i je to tím, že smlouva by byla stejně tak trochu všeobecná a „firemní“, ale osobní slib je osobní slib.

Kdo ví, každopádně zkuste se zamyslet, jestli by nebylo jedodušsí žít bez nutnosti někdy stejně jen „imaginární“ jistoty ve formě smlouvy a raději se řídit „normálním lidským myšlením“.

Minimálně bychom všichni ušetřili za právníky a asi i život by se nám zdál lepší a jednodušší než se bát toho, co na nás protistrana ušije za habaďůru.

Co říkáte?

A zde už Tomášovo videozámyšlení…..

 

Smajlíci slaví 30 let

Dnes a denně je používáme, oživují nám někdy naše posty, někdy tak trochu vysvětlují, jak náš příspěvek byl myšlen, zdůrazňují naše nálady, atd.., ale víme, že smajlíkům je již 30 let?

Přesně v 11:44 dne 19. září 1982 profesor Scott Fahlman z Carnegie Mellon University v Pittsburghu odeslal email, který obsahoval první použití smajlíka a napsal:

„Navrhuji následující posloupnost znaků pro ukazovatele vtipu :  : -) “ 

Cílem bylo údajně odlišovat vtipné příspěvky od těch myšlených vážně.

Sám tvůrce je údajně stále překvapen, jak se tento jednoduchý zápis uchytil.

Jo někdy jednoduché věci jsou prostě geniální 🙂

Samozřejmě se v průběhu let vynořily debaty a spekulace o vynálezu smajlíků, které prezentovaly vznik  jinak, jedno je ale jisté – smajlíky změnily naši komunikaci.

Profesor Scott Fahlman a jeho smajlík

Zjednodušuji, minimalizuji, vylepšuji

Jak už jsem se zde zmínil, po přečtení několika ebooků od Lea Babauty a prostudování webů Zenhabits.cz, Mítvšehotovo.cz, ZTDOnline.cz a dalších, zabývajících se problematikou GTD, ZTD a osobního rozvoje jsem trochu zapřemýšlel o svém dosavadním fungování nejen v „obchodním“ životě, ale i v tom soukromém a uznal, že asi právě přišel čas na nějakou změnu a začal aplikovat víceméně osvědčené metody i sám na sobě.

Kupodivu mnoho se zlepšilo a musím říct, že sice ač v podstatě začátečník, celkem se s tím statečně peru 🙂

A protože mě momentálně tato problematika zajímá více než sledování nesmyslů v televizi a pročítám, sleduji, hledám a nechávám se inspirovat jak se dá, rozhodl jsem se zařadit do svého života i emailový kurz ZTD, pořádaný tvůrcem webu ZTDOnline.cz, Pavlem Miksou.

A právě dnes bude první z 10-ti sérií, která mi přistane v emailu.

Neočekávám, že bych se dozvěděl něco extra nového, co nebylo zmíněno jak na webu, nebo v ebooku, který Pavel vydal, ale určitě to bude zase jinou formou.

A to je i důvod proč jsem se do kurzu přihlásil.

Rozšířím si obzory a doufám, že se i minimálně něco málo nového naučím, případně mě to nakopne tím lepším směrem, kterým se třeba (a možná i nevědomky) neubírám, nebo z něj začínám lehce odbočovat.

Vzdělání je prostě potřebné vždy a za každé situace a opakování je matkou moudrosti, takže doufám a věřím, že to bude fungovat i u mě.

Každá zkušenost je dobrá.

Rozhodl jsem se každou ze sérií které obdržím zde lehce popsat, popsat jak jsem to dělal (nebo dělám i nadále) já sám, co používám a jak a třeba i tím, že to napíšu si potom zpětně uvědomím svoje případné chyby, nebo mě na ně upozorní někdo ze čtenářů.

Nebo mi třeba i někdo dá tip, jak to dělá on. Kdo ví…

 

Jak mi pomáhá plánování?

Dnes je neděle a to je pro mě den, kdy si dělám tzv.„Weekly Review“, to znamená pro mě osobně si projít týden uplynulý a zpětným pohledem zjistit co vše jsem stihl, jak jsem tím pokročil nebo nepokročil k nějakému vytyčenému cíli, jak hodně jsem „uhnul z cesty“ a co vše se mi nepodařilo stihnout a udělat.

Konkrétně tento týden jsem úkoly, které jsem si na týden naplánoval a nebo přišli trochu neočekávaně (ano, nejde mi vše naplánovat tak, abych se tomuto vyhnul) stihl v podstatě všechny, každopádně všechny ty pro mě nějakým způsobem důležité, ať už rodinné, nebo v mých projektech. Pokračování textu Jak mi pomáhá plánování?