Přežiju bez mobilu? – 40 dnů života

Je tomu už 40 dnů co jsem nastartoval svůj projekt „života bez mobilu“.
O důvodech a prvotnímu nastartování jsem psal zde v tomto příspěvku a svoje první zkušenosti po prvním týdnu jsem sepsal zde .

A jak jsem mezitím pokročil, nebo vyhořel?
O tom se pokusím sepsat pár řádků dnes.

Na úvod snad jen pro případné vyděšené čtenáře – stále žiju 🙂
A žiju celkem poklidně, zatím se žádná katastrofa nestala.

Nebudu popírat ale, že na pár, pro někoho možná problematických situací nemůžete narazit. To by nebylo fér tvrdit.
Ale pravdou je, že „systém bude fungovat jen tak dobře, jak dobře se na něj připravíte, případně si ho nastavíte“.

Předem bylo třeba počítat i s tím, že prostě některé služby a někteří lidé opravdu nejsou připraveni na situaci, že někdo ještě (v mém případě „už“) nepoužívá klasický mobilní telefon, respektive možná lépe bude napsat „mobilní telefon se standardními službami“ jako je volání a nebo příjem sms.

A že toto je třeba se pokusím nastínit na pár příkladech z praxe „obyčejného občana“. Pokračování textu Přežiju bez mobilu? – 40 dnů života

Má smysl sledovat své finance?

Peníze, poměrně starý vynález populace.

Jsou jako noc a den, nebo chcete-li spíše jako láska a nenávist, možno také použít spojení dobrý sluha, ale špatný pán.

Peníze jsou pro někoho nástroj k uskutečnění svých snů a plánů, pro jiného smysl života, pro dalšího nutné zlo a pro někoho jiného třeba i nedostatkové zboží v jeho životě.
Jedno máme ale všichni společné.

Od té doby, co se víceméně v naší „civilizované společnosti“ přestal používat výměnný obchod jako základní platidlo, nastal zlom u všech – peníze chtějí všichni – ti co je mají i to co je nemají.
Kolik takových nástrojů znáte?

O penězích se vedou velký řeči, zvláště pokud spojnicí debaty je alkohol – to potom je svět ještě rychleji rozdělen mezi ty „bohaté a nás chudé“.
Vidíte?
Všimli jste si, že v podstatě každý, kdo začne mluvit o penězích se automaticky tak nějak přiřazuje do té druhé skupiny?
Do skupiny těch „chudých“.

A nezáleží na tom, kolik má na kontě nebo případně doma v polštáři nasysleno.

Pro miliardáře je milion krach, pro milionáře jsou krachem tisíce a pro nás ostatní lůzu je krach v podstatě každá výplata 🙂

Jednoduché, prověřené a funkční ne?

Kolik z vás bez mrknutí oka řekne „mám se dobře, mám vše co potřebuji“ bez po chvíli dodaného „ale kdyby…“? 😉

Tak vidíte, všichni máme málo, ať už máme kolik chceme. Tak to prostě je a je to zažité už léta ….

Dobře, jak to tedy udělat abychom to naše „ale …“ trochu zmenšili?

Kdybych chtěl být bulvární, použiju větu „Jak se mít dobře“.
Ale bohužel, nejsem ….

Ruku na srdce …. máte jo?
Dobře, tak si ji tam nechte po celou dobu čtení tohoto příspěvku, protože tam bude potřeba.

Bez upřímnosti k sobě samému to prostě fakt nepůjde 🙂

Tak můžeme? Ok, jdeme na to. Pokračování textu Má smysl sledovat své finance?

Přežiju bez mobilu? – Jak jsem na tom po týdnu používání

Slíbil jsem, že budu průběžně informovat o svém experimentu zbavit se mobilu a zkusit žít jen a pouze s tabletem, konkrétně s iPadem vybaveným SIM kartou pro mobilní připojení.
Pokud jste nečetli předchozí “startovní” příspěvek, kde vysvětluji své důvody, tak ho najdete zde na tomto odkazu.

Od mého startu experimentu je to už více než týden, přesně 10 dnů a jak tedy vidím po tomto uplynulém čase možnost žití bez mobilního telefonu, možná lépe a výstižněji řečeno “bez možnosti klasické a rychlého zavolání”, protože jak asi většina z nás ví, dnes není mobilní telefon jen hloupá cihlička, která umí volat v podstatě odkukoli, ale spíše zmenšená verze nějakého toho tabletu, protože dnes jsou telefony zpravidla chytřejší a schopnější než jejich majitelé 🙂

No, na tuto nebojím se říci “životní změnu” jsem se v podstatě průběžně připravoval, takže to v mém případě nebyl až takový skok do ledové vody bez předchozího osmělení a tréninku, takže …

Prozatím jsem nenarazil na výrazný problém s absencí mobilu a možnosti zavolat si.

Snad jen …. a je to tady, říkáte si 🙂

A říkáte si celkem správně a logicky, však “není možné dnes žít bez mobilu” 🙂

Někdy to tak bohužel je a vysvětlím kde je zakopaný pes na jednoduchých případech.

Pokračování textu Přežiju bez mobilu? – Jak jsem na tom po týdnu používání

Přežiju bez mobilu?-Úvod – startuju

Je to už hodně dlouho co jsem vykřičel do online světa myšlenku zbavit se telefonu jako takového a zkusit žít bez možnosti zavolání, jen za pomoci iPadu.

Dlouho jsem odolával protože jsem neměl iPad s 3G modulem ale pouze Wi-Fi variantu, což bohužel nešlo uskutečnit, protože v dobu kdy jsem v práci musím využívat mobilního připojení na internet-v práci wifi nemáme a vzhledem k tomu, že nejsem jen zaměstnanec ale i podnikatel, občas prostě musím být v kontaktu jak se zákazníky tak se svými spolupracovníky mailem a to jak sami uznáte bez připojení nejde.

Původní iPad jsem prodal a žil delší dobu pouze s iPhonem (4S), který po aktualizaci na iOS 8 začal lehce se občas brzdit a tak nastávala otázka na jeho upgrade za novější model.

A když už novější tak co rovnou s větším displejem? OK, ale iPhone 6 nebo 6 plus (po něm jsem pokukoval v recenzích více) se mi líbí, ale cenově mi moc nedávali smysl v mém případě „netelefonujiciho uživatele“.

Opravdu hodně dlouho jsem cíleně pracoval na tom, aby veškerá možná komunikace směrem ke mě i ode mě byla spíše ve formě emailu, nebo nějakého messengera.  Tyto varianty neruší, odpadá možnost že se někdo (jak je dobrým zvykem) trefí zrovna do chvíle kdy se mi to moc nehodí telefonovat, ale hlavně, veškerá komunikace je jednoduše doložitelná, takže odpadá možnost „já to slyšel jinak“ apod.  Známe to asi všichni – co je psáno to je dáno.Ale hlavně jednoduše archivováno, takže se i já mohu podívat jestli jsem vše správně pochopil a v klidu promyslet.

Takže když jsem tento týden přemýšlel nad tím co bude nástupcem mého telefonu a s vědomím, že se značkou Apple jsem spokojen a jinam prostě teď nejdu, nakonec mi překvapivě vyšel ne telefon ale tablet 🙂

Konkrétně iPad Mini s retinou, dnes označovaný jako iPad Mini 2.

Proč ne nejnovější model označeý jako 3?

Jednoduše – hardwarově je stejný jen přibyla možnost Touch ID – takže jsem ušetřil a koupil model 2 (v tu chvíli už samozřejmě levnější o pár tisíc než o pár dnů před koupí-někdy 2 dny ušetří dost peněz 🙂 ).

Samozřejmě variantu se SIM slotem kvůli mobilnímu internetu.

Barva? No černá.

Důvod? Bílá se mi líbila, ale na zádech ten plastovej bílej pruh je prostě odpornej 😀  Uznávám – černá varianta ho má taky, ale přijde mi to hezčí 🙂

A dnes jsem nastartoval tedy svůj experiment.

Sám jsem zvědav jestli vydržím bez možnosti zavolat si (jasně jde řešit třeba přes Viber). Napadá mě pár variant kde asi budu trochu (trochu dost) narážet, ale uvidíme.  Snad případně v nouzi vždy najdu nějaké řešení.

Nakonec, není to tak dávno co jsme žili bez mobilu a ono to šlo.  Jasně, nebylo tak jednoduché najednou něco odřeknout posláním smsky, ale o tom to je 🙂

Uvidíme…..

Průběžně budu publikovat svoje zkušenosti z tohoto přechodu, chcete-li „experimentu“, kdyby se náhodou našel někdo kdo nad něčím podobným přemýšlí ať má informace přímo od zdroje 🙂 Sám jsem hledal info, ale popravdě jsem jich teda moc nenašel. V Čechách už vůbec.

Víte o někom kdo si tím prošel? Četli jste článek? Podělte se se mnou, rád se přiučím.

Moje nová kancelář na čerstvém vzduchu

Za oknem hezky a já pracoval (čti seděl u počítače 🙂 ) doma. Nic moc co?

Takže jsem se rozhodl toto trochu pořešit a nakonec to skončilo tak, že jsem pořídil jeden sice obyčejný, ale zato dostačující jak rozměry tak provedením, balkónový set.

Nechtěl jsem žádný plast, takže volba dřevo byla celkem jasná.

Od chvíle co jsem ho zprovoznil jsem v podstatě jen venku (a že dnes zrovna není ideální počasí 🙂 ).

Maličkou chybičkou je skutečnost, že nám právě zateplují barák, takže otrlost je lehce na místě, protože káva s pískem a jiným bordelem je prostě realita 🙂

Ale i tak, u mě dobrý 😀

Doporučuji vyzkoušet – Neseďte doma, seďte na balkóně – vzduch stejný jako v kavárně, nikdo vás neprudí, máte svůj rychlý internet a kafe je prostě levnější 🙂

Už teď se těším, že si zde dám i jídlo.

A takovýhle mám teď z kanceláře výhled 😉

  

Publikováno z mého milovaného iPaduPublikováno z mého milovaného iPadu

Kdo je profesionál?

Po včerejším výsypu mentálního koše (poslední dobou mám asi extra potřebu chodit s tímto košem nějak častěji) mi dnes, hned zrána u kávy a pročtení pár příspěvků na internetu přistála v hlavě další jednoduchá myšlenka.

Kdo je vlastně ten „profesionál“?

Na mnoha sociálních sítích v profilech jak jedinců tak společností se můžeme setkat s pojmenováním „profesionál“, případně „profesionálové“ v tom či onom.

Ale co si pod tím představit?

Je profesionál (ať už v čemkoliv) člověk/firma, kterého jeho činnost živí?

Nebo je definice profesionála brána z jeho dovedností a znalostí?

Mohu se považovat za profesionálního dělníka, když mě práce živí, nebo je moje práce jen „obživou“ bez „profesionálních“ dovedností?

Je například ministr profesionál, když ho práce živí, nebo se profesionálem stává / může pojmenovat, jen díky jeho vědomostem a schopnostem?

Je prezident profesionál (žádný konkrétní prosím)?

 

Vím, jsou to opět jen velice jednoduché otázky, na které si každý odpoví podle svého, ale asi mám, zvláště poslední dobou potřebu se občas zastavit a zamyslet i nad podobnými, v podstatě základními myšlenkami a zažitými pravidly, podle kterých pojmenováváme i naprosto základní věci.

 

Vnímám jako velmi zajímavé, že v podstatě automaticky pojmenováváme některé věci aniž bysme se zamysleli, jestli pojmenování je správné, nebo výstižné.

Co myslíte?

 

P.S. Opravdu moje zamyšlení nejsou důsledkem nudy. Práce mám až nad hlavu (sice ateista, ale říkám díkybohu 🙂 ).

Možná právě to je příčina mých zamyšlení nad pro někoho jasnými věcmi, ale dovolte mi to, děkuji.

 

Co je úspěšné podnikání?

Prakticky každý den se na nás valí pojmy jako úspěšné podnikání, úspěšný podnikatel, kurz pro větší úspěšnost v podnikání, jak být úspěšným podnikatelem, ale pokud se nad pojmem „úspěch“ trochu zamyslím, nejde přejít jednoduchou a v podstatě základní otázku.

CO JE TO ÚSPĚŠNÉ PODNIKÁNÍ?

Samozřejmě se definice tohoto pojmu bude měnit s tím jak vnímáme svoje potřeby, svoje bytí na tomto světě a také i podle starého pořekadla, že s „jídlem roste chuť“.

Zkusme si tedy přiblížit jak by se dalo uvažovat nad pojmem „úspěšné podnikání“.

Co je tedy to „pravé úspěšné“?

Je podnikání do které se zainvestuje 100,-Kč a ono vydělá během jednoho dne 1000,-Kč úspěšné? Nebo úspěch začíná až na vydělaných 10tis.,-Kč? Nebo až na 100tis.? Nebo snad rovnou na milionu?

Nebo je úspěšné to, které dokáže svým výdělkem pokrýt jen své náklady a netvoří další prostředky?

Je snad úspěšnější to, které dokáže fungovat bez vkladu dotací, nebo to, které naopak dokáže dotace využít maximálně?

Je úspěšnější to, které sice netvoří zisk po odečtení výdajů, ale pomáhá lidem měnit jejich fungování k lepšímu (vzato obecně)?

Nebo naopak to, které „jen“ tvoří zisk bez ohledu na přínos celku?

Není úspěšným už jen to, které vůbec se dokáže přerodit z nápadu jako takového do nějakého fungujícího celku?

Budeme úspěšnými jen když budeme tvořit větší a větší zisky, nebo náš úspěch bude větší, když pomůžeme měnit lidi a jejich přístup ať už se jedná o nové technologie nebo postupy?

 

Zkuste se nad tím zamyslet a odpovědět si sami před vstupem do nějakého „kurzu úspěšnosti“ co vlastně hledáte. Jaký je ten váš úspěch.

Myslím si, že potom se vám získané informace budou zdát třeba zase o trochu jiné, než kdybyste si jen šli poslechnout „jak být úspěšným“.

Pro mě osobně je úspěšným to, které dělám rád a samo si na sebe vydělá 🙂

Když málo je někdy hodně

Asi každý to minimálně někde uvnitř víme, menší množství z nás to i dělá, ale určitě větší část z nás to trochu šidíme a to je chyba.

A o čem že je řeč?
O velmi jednoduché a ve své podstatě i přirozené věci – říct těm co máme rádi jednu velice jednoduchou a krátkou větu „Mám tě rád“.

Že právě vy to děláte pravidelně a svému partnerovi / partnerce, nebo někomu velmi blízkému to říkáte každý den, nebo alespoň 2x do týdne?

Gratuluji, zřejmě je radost s vámi žít.

My „gauneři“ jsme na tom ale trochu jinak.
Domníváme se, že už jen fakt, že „s danou osobou stále žijeme“ je přece znamením, že ji máme rádi. Nebo ne?
Nebo, že přece „není třeba říkat, stačí jen konat tak, aby to dotyčný(á) poznal sám ne?“.

NE!! To je fakt hrozně málo.

Stačí se zamyslet a sám si odpovědět – kolikrát nám náš protějšek toto řekne?
Stačí nám to, nebo bychom to rádi slyšeli vícekrát, než jen při „hezkých chvilkách“?

Troufnu si odhadnout, že tvrďáci si řeknou „k čemu kecy, důležitá je akce“, ale přeci jen někde hluboko ukryto i je žere, že neslyší „to slabošské“
Mám tě rád(a)…..

Ani já to neříkám manželce moc často (určitě ne tak často, jak by si zasloužila), resp.neříkal jsem, ale lepším se 🙂

Zase na druho stranu, „jen kecy opravdu nestačí“, to asi jsme schopni si uvědomit, ale jak se říká, od řečí není většinou až tak strašně daleko k činům a pokud jste to doteď zanedbávali, možná je právě ta nejvhodnější doba začít, co říkáte?

A pokud s tím máte problém v začátcích pěkně z očí do očí, zkuste třeba esemesku. Vím, že to není zrovna ideál,ale lepší začít alespoň psaním, než vůbec.

Dnes je pro nás všechny skoro normální se odhalovat na všech těch sociálních sítích, ale tak běžnou věc jako vyznat se druhému ze svých citů se nám mnohdy tak úplně nedaří a možná se i trochu stydíme.
To normální prostě není a je třeba s tím začít trochu bojovat a napravovat co se napravit ještě dá.

Mnohdy jen tak hloupě krátká větička je schopna změnit život skoro k nepoznání. A to bychom si měli uvědomovat každý den.

Zloby je kolem už myslím více než potřebujeme. Zkusme to tedy trochu jinak a pěkně z druhého konce.

 

Ať se daří a co jde ať se zlepší.

A nečekejte na nic, nikdy totiž nevíte, jestli právě dnes to není poslední možnost, kdy to říct.

 

 

Důvěra a nedůvěra

Dnešní shlédnutí dalšího z videí od Tomáše Hajzlera, tentokrát na téma Důvěra a nedůvěra mě přinutilo zavzpomínat na někdy velmi překvapivé reakce mých obchodních partnerů, když jsem nepotřeboval a nevyžadoval z jejich strany podepisovat několikastránkové smlouvy na dodávky materiálu, ani jiné dokumenty.

Jen jsem jim pověděl, že podání ruky, případně odsouhlasení podmínek emailem nebo přes mobil v rámci hovoru mi prostě a jednoduše stačí.

Měli mě jednoduše řečeno prostě za blázna a hazardéra. Ale já to jednoduše bral tak, že pokud mi někdo nebude chtít zaplatit, tak mi stejně jakákoliv smlouva bude v tu chvíli k ničemu a ani děti s ní nenakrmím.

Kupodivu, možná výstižnější bude „díky bohu“, problémy jsem neměl. Možná i je to tím, že smlouva by byla stejně tak trochu všeobecná a „firemní“, ale osobní slib je osobní slib.

Kdo ví, každopádně zkuste se zamyslet, jestli by nebylo jedodušsí žít bez nutnosti někdy stejně jen „imaginární“ jistoty ve formě smlouvy a raději se řídit „normálním lidským myšlením“.

Minimálně bychom všichni ušetřili za právníky a asi i život by se nám zdál lepší a jednodušší než se bát toho, co na nás protistrana ušije za habaďůru.

Co říkáte?

A zde už Tomášovo videozámyšlení…..

 

K čemu vlastně blog?

Napadlo mě sepsat si, k čemu vlastně jsem začal používat kdysi blog a proč mě napadlo si jej vůbec zřídit.

Rozhodně za mým počátkem blogování nebyla myšlenka stát se „lidovým novinářem“, ale jednoduše přišla z ničehož nic vnitřní potřeba nějakou formou a veřejně se vypsat z toho, co mě nějakým způsobem ovlivnilo, nadchlo, nebo jen prostě napadlo. Pokračování textu K čemu vlastně blog?