Úřední šiml opět zařehtal
Vzhledem k tomu, že se opět přehouplo čtvrtletí a já s hrůzou zjistil, že doma už nemám žádný formulář na přiznání k DPH, vyrazil jsem na finanční úřad pro patřičný formulář.
Formulář k přiznání jsem našel až velice snadno (byl na svém obvyklém místě), ale vzpoměl jsem si, že jsem uskutečnil také plnění na Slovensko a tak jsem se poohlížel také po “souhrném hlášení k DPH”. Ale kde nic, tu nic…
A tak s prosíkem jsem se zeptal na podatelně u okénka, kde, že blanket najdu.
Odpověď mě ale překvapila: “Ty už od nového roku nejsou”, povídá obsluha podatelny.
No jo, nějak jsem přestal ty neustálé změny pozorovat a tak mi to patří….
“Jedině to musíte podat elektronicky”, pokračuje paní za přepážkou.
“No jo, jenže to musím, předpokládám mít elektronický podpis”, odpovídám já.
A rozhovor pokračoval v tomto duchu:
Pracovnice: “No měl by jste mít”
Já: “Měl bych, nebo musím”
Pracovnice: “Měl by jste mít”
Já: “Měl, nebo musím?”
A tak pořád dokola. Po asi pátém kole mě to už přestává bavit a ejhle, řešení je na světě.
“Jestli podpis nemáte, tak to můžete odeslat elektronicky, ale potom do 5-ti dnů nám musíte doručit ještě souhrné hlášení na formuláři. Ten už ale není…”.
Dostávám náznak záchvatu smíchu, kterým se mi zřejmě podařilo nakazit i ostatní pracovnice, protože na jejich tvářích se objevil i úsměv.
Zmohl jsem se už jenom na pouhé “aha, tak vám děkuju a nashledanou”.
Potupně si dávám do tašky pouze jeden formulář a jdu domů přemýšlet jak to jen udělám.
Státe, jako drobný živnostník děkuju moc za zjednodušení a dobrou zábavu na finančním úřadu (a nejen na finančním, že?) 
.
Pobavil jsem se už minule při výkladu jednoho ze zákonů metodikem místního finančního úřadu, ale dnešní den předčil všechna moje očekávání.
Tak zase příště. Ale to bude písnička o jednom odtahu vozidla a nedodaném důkazu o porušení zákona …..
