logo dacia zkušební jízda

Kapitola 2 – Zkouška Dacie Logan MCV v reálu …

O tom jak jsem dospěl k rozhodnutí, že moje další auto nebude ojetina, ale nové, nejeté a jak mě napadla myšlenka zrovna na značku Dacia jsem psal v předchozím příspěvku.

Po tomto rozhodnutí bylo třeba začít jednat a prvním krokem bylo dohodnutí zkušební jízdy, protože v Dacii jsem vlastně do té doby vůbec nejel.

Dnes Vám přiblížím, co následovalo – zkouška Dacie Logan MCV v reálu!!

Objednávka zkušební jízdy

Když už jsem se rozhodoval, zda do Dacie jít nebo ne, přečetl jsem toho spoustu na internetu, shlédl mnoho recenzí na Youtube, ale co si budeme povídat, osobní zkušenost nic nenahradí.

A tak jsem se pomocí kontaktního formuláře na webu Dacie objednal na zkušební jízdu.

Jeden z dealerů značky Renault a Dacia je v podstatě hned na cestě, kterou jezdím každý den a tak logicky jsem chtěl udělat registraci u něj, aby to bylo nejjednodušší.

Ale bohužel …

Vybraný model Logan MCV dle výběru z formuláře nebyl k dispozici. Nabízená možnost byla nejblíže v Hradci Králové.

Takže jsem kouknul na dealera Renault Boháč Chrudim a hle … tam to šlo.

Ok, registrace provedena, už jsem se jen těšil na potvrzovací email nebo telefonát.

Ale … tak jednoduché to zase nebylo. No jsem asi naivní, myslel jsem, že zpětná vazba bude v řádu cca hodiny, nebo dvou maximálně 🙂

Odpoledne když jsem jel domů z práce, stavil jsem se na své oblíbené benzínce, kterou mám po cestě domů natankovat a hned vedle je již jednou zmíněný dealer značky, u kterého jsem měl původně v plánu provést zkušební jízdu, ale bohužel auto nebylo v nabídce.

Natankuji a s plánem “dát si cígo a kouknout venku na vystavený kousek Logana” zajíždím před dealerství Dacie.

Logana jsem si okouknul a říkám si, “když už jsem tady, kouknu i dovnitř. Za to nic nedám a budu už alespoň trochu připraven na zkušební jízdu u jiného dealera”.

Vejdu do obchodu a za chvilku už ke mě míří jeden z prodejců (na krámě byli pouze jedni zákazníci co už něco vyřizovali a jinak klid).

Ptá se mě, jestli může poradit a … no znáte to. Taková ta klasika…

Dali jsme se do hovoru a říkám, že jsem chtěl si zarezervovat zkušební jízdu, ale u nich to bohužel nešlo, tak jsem přihlášenej už jinde.

Prodejce mě začal přesvědčovat, že “tady to auto má”.

Tak popravdě odpovídám, že prostě to na jejich webu nešlo. Kdyby jo, udělal jsem to.

Tak trochu mi přišlo, že mě přesvědčuje, že jsem asi debil, protože on tam to auto už pár dní má, že jo ….

No chvilku se dohadujeme, ale pak říkám, že to je vlastně jedno.

Auto má, projížďku nabízí, tak žádný problém a jde se jezdit 🙂

Třikrát sláva … rád projíždím cizí benzín 😀

První jízda s “litrem”

Snad jen pro ty, co nevědí – mnou vybraný  model Dacia Logan MCV má v benzínu dvě varianty motoru – 1,0 atmosféru bez turba a 0,9 variantu s turbem. Oba jsou tříválce.

Chtěl jsem si projet “litrovou atmosféru”, protože …. je levnější cca o 35 tis. než verze s turbem a já …. nikdy jsem v litrový atmosféře nejel, natož v tříválci 🙂

A tak mě to prostě zajímalo no.

Rád si porovnávám dojmy z webů s dojmy svými 🙂

Prodejce našel klíče a jdeme jezdit …

Hned si sedá na místo spolujezdce a já jdu za volant. Dopředu nic neříkal, tak mě to docela překvapilo. Mile musím říct.

Spíše jsem očekával, že první bude řídit on, něco mi k tomu autu / motoru / vlastnostem tak nějak obecně řekne a pak se vyměníme a pojedu já.

Ale vše bylo jinak …

(“Dacia – Děláme věci jinak” …. Sakra, to bych mohl možná Dacii střelit za nějakej peníz … no uvidíme)

Vyrážím tedy na svojí první jízdu litrovým tříválcem.

No vyrážím … litrovým tříválcem že jo, takže to první vyražení zase až taková pila nebyla 🙂

Hele, to nebyla ani taková pilka … prostě jsem se vycuknul nějak do fáze “vraž tam už tu dvojku, nebo ten motor už nechytneme” 😀

Nebýt už “vybaven informacemi” z fóra Dacia a dalších webů, byl bych asi překvapen víc, ale takhle jsem už věděl alespoň trochu do čeho jdu a co si vlastně chci dobrovolně uvázat na krk po dobu dalších několika let.

“Chce to točit no” – tak zněla poučka z “Dáčkovýho fóra” … ale potřeboval jsem si to trochu osahat nejdřív.

Jedem trasu přes vesnice, ještě momentálně rozkopaný, takže v podstatě první kilometry jedu / jdu autem těch úžasných 50 km/h a mám tak klid si auto trochu osahat a prohlédnout.

Prodejce mi spíše než aktivně sděluje informace, přitakává na moje informace z internetu.

Ale nevadí, alespoň mi víceméně potvrzuje to, co jsem se dočetl.

Co napsat k projížďce? Nevím, prostě se jezdí, sem tam se cukne volantem, člověk dělá, že ho to auto zajímá a hlavně – tváří se u toho docela hodně důležitě, protože to je naprostej základ pro vybírání nový káry 🙂

Ujeli jsme asi cca 10km? Netuším, ale co vím, tak ve mě hlodalo takový to “Je to taková novější Felicie”, žádnej zázrak, ale jede to.

A s tím jsem tak nějak projížďku ukončil.

Jen snad perlička – když jsme se už vraceli zpět do salonu, ptám se, kolik to má najeto to auto (nechtěl jsem za jízdy si hrát s přepínáním palubního počítače, aby na mě třeba odněkud nevytryskla voda, jako to mají třeba klauni v cirkuse v hodinkách, nebo klobouku …, co já vím, přeci jen, slyšel jsem, že “Dacie … ty vole … to bude dělat psí kusy”, ale zdálo se mi, že jeden údaj ukazuje asi 80 km).

A opravdu – auto na předváděcí jízdu mělo najeto 80 km!!

Netuším, jestli by to tak správně mělo být, ale přišlo by mi v tu chvíli asi lepší mít auto, které je už tak nějak zajeté a člověk si tak asi udělá lepší názor na to, co ho asi tak bude čekat, když si auto koupí a zajede.

Ale možná se pletu, nejsem odborník. A koneckonců, staré pořekadlo praví (hele, tohle bych se měl už konečně odnaučit psát, jsem jak stará bába s tím “staré pořekadlo”) – “Jaký si to uděláš (jako zajedeš), takový to máš (jako to auto)”.

Takhle zase na druhou stranu víte, jaký bude auto hned po koupi.
Teda jestli to fakt chcete vědět. Ono někdy je lepší nevědět. Ale v tomhle případě je to asi vlastně fajn.

A teď babo raď co je lepší 🙂

Prodejce nějak extra přehnaně aktivní nebyl, což mi až tak moc nevadilo. Spíš jsem měl obavu z toho, jak mě bude lámat, abych auto v podstatě nejlépe hned koupil 🙂

Ale aby to nevypadalo, že tam zrovna byl lempl bez zájmu, tak musím na jeho obhajobu uvést, že když jsme začali řešit barvy, byl ochotný mě vzít “dozadu na plac”, kde mají připravené vozy jak na skladě, tak na objednávku už dovezené.

A že musel vyřešit kde jsou a kdo je má – klíče 🙂
Pozn.: Přijde mi, že vždycky největší vořech, ať je to kde chce, je – kdo má klíče – 😀

Takže zpět k tématu Dacia … snažil se a já byl rád. Mohl jsem si udělat názor, že původně zamýšlená bílá barva není až tak super, jak vypadala na fotkách, ale i tak bych jí asi koupil 🙂

Nakonec jsem poděkoval za ochotu a čas a rozloučili jsme se.

Ani v tu chvíli prodejce necpal žádné vizitky, nechtěl kontakt, nic. Zajímavé, ale já byl docela rád.

Moje, do té doby už skoro neotřesitelné rozhodnutí, že “bude to litrovej Logan” dostávalo slušně na prdel ….

Přišlo mi, že to auto prostě nejede. Nebo nejede … jede, ale není to to, co bych očekával asi.

Nevím. Prostě smíšené pocity….

Když jsem přijel domů, oznámil jsem Jituš, že “jsem byl jezdit” (jo no, bez ní, jsem si dovolil zase …) a dojmy, že “no nic moc to nejede, ale zase je to nový” 😀
To je teda spojení …něco jako “je to dál, ale zato horší cesta” … 😀

Tak asi tak no …

Ale byla přede mnou ještě jedna výzva – z dealerství v Chrudimi volala paní a domlouvali jsem termín na projížďku tam – za dva dny – to je fofr 🙂

No co, říkám si, alespoň si to urovnám v hlavě, ještě jednou se svezu a uvidíme. Pak to rozseknu.

Druhá jízda s “litrem”

O dva dny později, hned po práci, jedeme (tentokrát už v plné síle = s Jituš) do Chrudimi na domluvenou testovací jízdu.

Přivítá nás paní s úsměvem, znovu si zopakujeme co jdeme projet (co kdybych si to popletl … ) a jde se na věc.

Trochu znejistím, když mi paní sdělí, že místo plánovaného Logana, pojedeme projet menší Sandero, ale motor stejný jako v Loganu (krutej litrovej tříválec bez turba, přezdívaný “smrtibrácha”).

Sandero, že je sice menší / kratší, ale jinak i váhově v podstatě skoro stejný.

No OK, chvilku si pro sebe brblám, ale když už jsme tady, tak samozřejmě pojedeme.

Ono mě i docela zajímalo, jak se vlastně v Sanderu jede.

Malý auto jsem nechtěl, ale proč si nerozšířit obzory že jo (a ještě k tomu opět za cizí benzín) 🙂

Chviličku se “dohadujeme”, jestli jedu hned já, nebo paní na benzínku (pár metrů) a pak já – je mi to jedno … jede paní.

Jituš sedí vzadu a když paní jde platit, začínáme hodnotit Sandero.

Jituš chválí a říká, že se jí sedí dobře. Já překvapivě taky nebrblám a musím se přiznat, že jsem byl velikostí prostoru příjemně překvapen.

Zajímavý zjištění.

No a vyrážíme …

V hlavě zážitek ještě z minulé (mojí první) jízdy s litrem bez turba, trochu na to teda budu šlapat víc no …

Ale děje se něco zajímavého (pro mě) – to auto jede nějak trochu líp, než to, které jsem projížděl poprvé a jinde.

Samozřejmě ne, že by to byla najednou raketa, to ne, ale bylo to lepší.

Jedeme zajímavě vybranou cestou na první seznámení – směrem na Monako (kdo to tam zná, tak ví) – samá klikatice, kopečky, cesta chvíli dobrá, chvíli horší – podle mého docela dobře vybraná testovací trasa, protože člověk zkusí, jak se auto chová na cestách lepších (čti normálních), blbých, v kopci a z kopce.

škoda, že tam není tunel, bylo by to skoro komplet 🙂

A byl jsem docela mile překvapenej – nečekal jsem sílu dvoulitru, takže si jedu na pohodu, zkouším si různý režimy (i ty, který normálně nepoužívám) a zkouším si to užívat – svoje auto bych netrápil že jo 🙂

Zjištuji, že to docela slušně brzdí (často doplněné v celé recenzi dovětkem – “za ty peníze”).

Paní prodejkyně je milá, hovorná, smějeme se, prostě nám sedí, je fajn!!

Taky zajímavý 🙂

Bavíme se i o variantě s turbem a že jaký je to rozdíl a jestli je až tak velký.

Mezitím dojíždíme zpět k salonu a paní prodejkyně sama aktivně hodí nabídku – “a chcete si projet i Logana s turbem? Mám tady jednoho, je to sice komisní kus, najeto cca 57 tisíc km, ale pro vaši představu a porovnání není problém”.

Tak to mě dostalo. Samozřejmě chci a tak zvedám hozenou rukavici (obrazně samozřejmě, bylo teplo a paní po nás rukavice neházela) a jedem ještě jednou. A pro srovnání úplně stejnou trasu. Paráda 🙂

V podstatě za chviličku, po prvních sešlápnutích planového pedálu říkám “achjo … tohle jsem neměl zkoušet, to je úplně jiná liga”

No bodejť ne – “nula devítka s turbem, to je oproti litru bez turba dělo”.
To je jako porovnávat malou lahev od Coca Coly a malou láhev od Coca Coly a na ní připojený turbo 🙂

Paní se směje, Jituš taky a já … já jsem v prdeli 🙂

Projel jsem se slušně, radši jsem paní prodejkyni upozornil, že si něco budu zkoušet, aby nemyslela, že takhle (jako prase) jezdím normálně, ale chápejte – vyzkoušet jsem to musel no (a zase ten cizí benzín, ale tentokrát to nenapíšu) 🙂

Už po cestě si pro sebe zhodnocuji, jestli ten nárůst výkonu a dynamiky mi stojí za příplatek cca 35 tisíc korun.

Každopádně co jsem kvitoval na projetí auta už jetého byla skutečnost, že jsem alespoň mohl porovnat, jak se co chová, třese, klepe, a podobně po 60 tisících kilometrech.

Světe div se – v tomhle kousku nic neřinčelo, neklepalo, palubka mi taky nepadala ko klína, dvěře po cestě neupadly, kola jsme taky neztratili a celkově se podle mého vnímání auto chovalo dobře.

A že jsem vymetl i pár dolíků na cestě (schválně nechtíc no) 🙂

Dojeli jsme zpět k salonu a mohli se pro dnešek rozloučit.

Paní byla velmi ochotná a milá, co jsem chtěl mi zodpověděla a já byl z toho (asi) tak v šoku, že jsem se na spoustu věcí ani nezeptal 🙂

Rozhodovací dilema

Po projížďce jsme doma rozebírali dojmy z toho dnešního dne.

A bylo to dlouhý (chudák Jituš – zase 🙂 )….

Pro a proti atmosférického motoru a varianty s turbem … ceny … no klasika.

Jituš i (celkem logicky) nadhodila variantu koupit námi projetý kousek s turbem, který byl za cenu cca 178 tisíc a ještě na něj byla platná záruka.

Jasný, taky možnost – mít víc výkonu za peníze lepší, než nový slabší motor.

Ale … byl jsem prostě rozhodnutý, že chci funglovku no … to je blbý 🙂

Hodně jsme toho prokecali i o modelu Sandero – nepotřebovat aktuálně velký kufr (ale ono ani to Sandero nemá kufr maličkej, ale menší je no), tak verze Steepway by byla hodně pěkná varianta vozidla.

Oboum se nám nějak moc začala líbit a to bych teda dopředu ani neodhadoval, že se stane 🙂

Samozřejmě došlo i na model Duster – Jituš poseděla v salonu v jednom předváděcím kousku a skoro se jí nechtělo ven 🙂  (paní opět zcela profesionálně jen tak nadhodila “si tam sedněte a uvidíte. Za to nic nedáte” 🙂 ).

Jasný, nedáme … protože nemáme a zatím máme pevnou vůli – ve “zlatý variantě” nám tam učarovala oboum 🙂

A kufr taky nemá úplně na hovno. Zajímavá varianta do budoucna.
Možná … jen rumunský pánbůh možná ví co bude …

Ale zpět k Loganu – prostě jo, už jsem byl v podstatě asi rozhodnutý – testovací jízda litru nedopadla “fiaskem”, které by rozhodlo.

Možná trochu naopak – nějak mi začalo připadat, že mi to asi “bude i stačit”. Musí no 🙂

Ale i tak jsme probírali, jestli nakonec nekoupit variantu s turbem, to znamená nepřiplatit si.

Ale nakonec jsem se rozhodl – musí stačit bez turba a ušetřené (čti “neutracené”) peníze než projezdíme v benzínu, to si sakra užijeme (tou rychlostí co to jezdí, to možná neprojezdím do smrti) 🙂

No a bylo to. Rozhodnutí bylo na světě a nám se ulevilo – konec trápení “co koupit a kde”.

Asi i přístup paní v dealerství splnil svoje – víme i kde koupíme 🙂

 

A jak to šlo dál?

Jak jsem ušetřil 5000,-Kč?

Jak dlouho trvalo, než jsem si přebral vozidlo a mohl s ním poprvé vyrazit?

Jaký byl přístup prodejce?

O tom zase příště …. 🙂

Jedna myšlenka na “Kapitola 2 – Zkouška Dacie Logan MCV v reálu …”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *