Obrázek předávání dárku

Jak to vidí On vs Ona – Dárky

Blíží se Vánoce, čas předávání dárků a setkávání. Údajně se má jednat o období, kdy lidi jsou na sebe hodný, navštěvují se a tak nějak jsou prostě lepší než v ostatních částech roku.

A tak se dneska koukneme, jak to vídí ON vs Ona právě s dárkama. A to nejen o Vánocích…

Jak to vidí ONA?

Ach… dárky … 🙂

Miluji dárky.

V jakékoli podobě, velikosti, počtu, v jakémkoliv ročním období.

Samozřejmě čím více, tím lépe a vůbec nezáleží na velikosti nebo ceně.

Ráda dárky dávám a o fous radši dostávám.

Když jde o dárek, probouzí se ve mně “malé dítě”.

Miluji ty chvíle napětí, těšení se, rozbalování, překvapení.
Potěší mě každá maličkost, ať už je to los za 20kč, tričko nebo cokoliv jiného.
Potěší mě prostě už to, že ta věc nese označení “DÁREK”.

Ráda dárky dávám, ale asi jako většina lidí občas bojuji s tím “co by dotyčného potěšilo”.
A tak se prostě zeptám a očekávám, že mi řekne, co by mu udělalo radost, ale i z jakéhokoli důvodu si to nechce koupit sám nebo třeba chce, ale zatím si to nekoupil. Nemusí to být konkrétní věc, ale alespoň nějak všeobecně naznačit – knížka, oblečení, kosmetika.

Co fakt nemám ráda je, když někdo řekne “já nic nechci” a za větu “já nic nepotřebuji” bych vraždila.

Dárek není o “potřebovat”, ale o radosti.

A proto nerada dávám peníze, to si pak ty dárky totiž ty lidi nemusí dávat, jen si vymění bankovky.

“Letos mi nic nedávej, nemám peníze, tak Ti taky nic nedám” – jo, tak to je taky oznámení za všechny peníze.

Určitě nedávám dárky proto, že očekávám dárek na zpět.
Ano, potěší to, ale chápu, že třeba zrovna na to nejsou finance nebo tak něco a za rok to třeba může být obráceně.

Nejlepší dárky jsou stejně ty vlastnoručně vyrobené.
Nejsou většinou dokonalé, ale mají duši. A to já umím ocenit. Vím totiž, co je to práce než člověk něco vyrobí.


Každý rok před Vánoci si říkám, že to těm svým blízkým ulehčím a udělám seznam (album na FB), co bych si přála.

Jenže …

Po všech těch větách “nic nechci, nic nepotřebuji” mi je trapně, že vím, co mi udělá radost a ještě bych se nestyděla si o to říct.
A tak to tak různě trousím mezi řečí.

Modří už vědí a poznamenávají si.

Péťa neví, aspoň to teda tvrdí, že neví.
Zkrátka mě neposlouchá, no.

Nejlepší je, když někomu chcete udělat radost. Šetříte peníze abyste mohli koupit to, co si myslíte, že ten druhý jako fakt ocení.
Já takhle loni koupila Péťovi stůl, krabici jsem pěkně polepila aby to u stromečku bylo hezký.

Přešel Štědrý den … celé vánoční svátky … byl leden … stromeček už jsem dávno uklidila a …?

Krásně ozdobená krabice se stolem stále byla na svém místě. ZABALENÁ!!!
Byla tam snad ještě v únoru. Grrrr!

To mi to pak celé připadá zbytečné a je mi z toho smutno, že jsem vlastně tu radost neudělala.

Každopádně, mě udělá radost všechno, takže klidně dárky noste, posílejte, nebráním se ani náznakem a rozbaluji IHNED!


Jak to vidí ON?

“Ach ty dárky” … Tak tady se shodneme 🙂

Ale bohužel každý tak trochu v jiné rovině asi.

Teda ne že bych dárky rád nedával, to zase ne. Mám to rád, když někomu udělám radost.

Ale vždy se tak trochu “bojím zklamání”? Nevím.

Možná je to dáno tím, že jsem docela “pragmatik” a tak si říkám pro sebe – “Udělá to radost?”

A ještě horší varianta nás “praktických” – “Využije to”? 😀

Hrozný …

 

Sám čím jsem starší, mám méně fantazie co se dávání týče a hlavně – dostávání.

Nějak si to neužívám. Sám nevím proč.

Důvody k tomu nemám. Teda ty “racionální”. Přece je úplně normální, že má člověk radost, když dostane nějaký dárek. OK.

Ale co s pocitem “když víte, že něco dostanete, jen nevíte co to bude”?

Popravdě, nevím vždycky co dělat, ale cejtím, že těšení se to není.

Teda to “opravdový těšení se”.

Prostě to vím, že něco dostanu a přemýšlím si už dopředu, jak se u toho budu tvářit.

A když se netvářím (podle mého vnímání) tak, jak by si protistrana asi představovala, tak jsem takovej nějakej nasranej už skoro dopředu 🙂

No nemám to jednoduchý.

A horší to je i pro potenciální dárce.

Sám a velice rád na dotaz “Co by ti udělalo radost” odpovídám, že nic a že “co chci, to si koupím, když to potřebuju”.

Potřebuju … chápete to? … ne “když to chci”, ale “když to potřebuju”.

Prostě hroznej chlap a ještě horší příjemce darů 🙂

Ale nemůžu za to, mám to tak.

A čím starší jsem, tím víc nějak nemám rád takový ty “povinný těšení se” na události, kdy se dárky dávají – narozeniny, svátky, Vánoce …. fuj prostě 🙂

Přijde mi to podobný, jako když tě tvoje polovička dost často sere, ale protože “se slaví Valentýn” tak jdeš a kupuješ kytky a pořádáš večeře, “protože je Valentýn a všichni to tak mají” 🙂

Ne, všichni to tak nemáme.

Já teda ne.

A bohužel, jsem docela upřímný člověk, takže to i říkám. Veřejně a bez studu.

A hele, to není o tom, jestli jsi romantik, nebo ne. Je to o tom, jestli si chceš lhát sám sobě. A to já nechci.

Takže závěr, ať se zase nedostanu tam, kam nechci?

Dárky rád dávám a ještě radši je dávám, když “se to nečeká”.

Dárky docela nerad dostávám a je to horší právě ve chvílích, kdy “se to čeká”.

Proto bych nejraději zavedl nový zvyk – na Vánoce a při dalších výročích si dárky nedávat a radši si je dávat spontánně, v průběhu celého roku, když je chuť.

Ale o výročích nikdy.

A byl by klid a možná i méně zklamání a trápení 🙂

Jedna myšlenka na “Jak to vidí On vs Ona – Dárky”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *