Publikováno: 06-02-2025
Po trochu delší době se u nás doma zase začalo intenzivněji probírat téma "pořízení nového zvířecího kamaráda".
Aby bylo jasno - myšlenka pořídit si domů dalšího zvířecího kamaráda už u nás žije několik let. Prakticky od chvíle, kdy naši domácnost opustily obě psí slečny, které s námi žily.
Zůstal u nás už jen pes Teo, který ale nežije s námi uvnitř baráku (dovnitř ho bereme zpravidla jen na Silvestra, kvůli petardám a nebo když je venku opravdu velký mráz, nad -10°C), ale venku - je to pes hlídací, venkovní (a taky mazlící a zlobící, podle jeho momentální nálady 😀
Když odešla do psího nebe i druhá naše psí holčička, začali jsme řešit chuť pořídit si nového psího kamaráda, který bude od začátku s námi doma - prostě takový "vnitřní pes", kamaráda, který bude všude jezdit s námi (Teo nebyl takto vychován a vzhledem k jeho stáří už ho nebudeme zkoušet předělávat).
Moje původní myšlenka byla pořídit si "papírového" Stafordšírského Bullterriéra.
Ale, jak se říká, člověk míní, bůh mění a tak jsem po zralé úvaze nakonec došel k názoru, že si pořídíme "obyčejného voříška" z nějakého útulku a pokusíme se mu změnit život k lepšímu (a náš taky samozřejmě).
Netlačil jsem na pilu a nechával jsem tomu schválně dlouhou pauzu, abych si sám na sobě vyzkoušel a utvrdil se, že to nebyl jen momentální nápad, ale že to tak opravdu chci / chceme.
A to se celkem dařilo, protože jsem schválně hledal ty nejhorší protiargumenty proč to neudělat.
Vím, tohle nedělá nikdo, ale minimálně já osobně se snažím k tomu přistupovat tak, aby to bylo maximálně zodpovědné rozhodnutí, protože z mého pohledu je to dost důležité rozhodnutí se kterým, v lepším případě, budeme žít třeba dalších 15 let.
Jednoduše řečeno - rozhodně to neberu na lehkou váhu.
Možná to hrotím až příliš, ale to už je věc mojí povahy a zodpovědnosti ke svým rozhodnutím.
A tak měsíce ubíhaly až z nich byl rok, dva...
V mezičase jsem občas kouknul na nabídku různých útulků a snažil se ustát tlak mé ženy na pořízení pejska 😃
Jednou už se žena rozhodla jednat a do jednoho útulku napsala, protože tam měli zrovna krásný štěňátka.
Já jí tenkrát nakonec další činnost v tomto případu rozmluvil (nebyla na to podle mě zrovna úplně nejlepší doba).
Proběhlo pár dnů zklamání a slz, ale život šel dál.
Musel.
Už v tu chvíli mě docela překvapil systém fungování odběru psa z útulku. Neměl jsem s tím, do té doby, žádnou zkušenost, protože zvíře z útulku (dočasky) jsem nikdy neměl, jen čistokrevného psa z chovné stanice.
Tento týden jsem se zase podíval na aktuální nabídku zvířat k adopci a jeden pejsek se mi líbil a fotku jsem přeposlal ženě.
No to se ví, že jsem to neměl dělat a došlo mi to hned, jak jsem e-mail odeslal 😀
Pozdě...
Do večera jsme to doma řešili...
No nedalo mi to a trochu jsem se na ten konkrétní útulek (všechno budu nazývat útulkem, ač to útulek jako právní forma třeba není).
Vše se zdá tak, jako u většiny podobných zařízení, v pořádku a tento konkrétní byl i před lety medializován (v dobrém slova smyslu).
Potud tedy vše v pořádku.
Pak jsem se, ponaučen z předchozí zkušenosti, podíval na adopční smlouvu, kterou podepisujete v případě odběru zvířete.
A tam, jakožto člověk, který bere případnou adopci smrtelně vážně, jsem tak trochu "narazil".
Nebo, lépe řečeno, bych asi "narazil".
Celý můj pohled popíšu s plným vědomím toho, že to určitě není špatný záměr a má za cíl sloužit hlavně pro dobro zvířete, ale přeci jen, smlouva je smlouva a jak se říká, "Co je psáno, to je dáno" - jo, jsem tenhle typ, který, když něco má podepsat, chce s tím být naprosto v pohodě a ne že "se to prostě tak dělá, ale nebojte... bla bla bla..."
Ve smlouvě je uvedeno například 14 bodů a v případě porušení je možno uplatnit pokutu až 20 000,-Kč za každý bod.
No, OK, zájem zvířete je na prvním místě, ale přeci jen...
S většinou bodů bych souhlasil prakticky bez vyjímky, až asi na 2 - ty tady uvedu a pokusím se vysvětlit, co mi na tom celém tak trochu vadí.
V případě, že zvíře bude vážně nemocné, uhyne, ztratí se nebo bude muset být utraceno, oznámí tuto skutečnost nový chovatel bezodkladně náhradnímu chovateli (případné utracení to vždy oznámí před daným úkonem!!!)
No, takže modelová situace - jdu se psem, třeba ho porazí auto (pro názornost), dojedu na veterinu, kde lékař rozhodne, že zvíře musí být utraceno - opravdu v tu chvíli nemyslím na to, abych dal zprávu nějakému útulku, protože v tu chvíli řeším opravdu těžkou situaci.
V tuto chvíli mohu být dle smlouvy vyzván k zaplacení "pokuty" 20 tis.!!
Takže za mě osobně - toto bych nepodepsal.
Nový chovatel se zavazuje umožnit náhradnímu chovateli kdykoliv zvíře zkontrolovat (tzv. poadopční kontrola), včetně zázemí a prostor, ve kterých je zvíře chováno.
Jako vážně tam chybí dovětek ve stylu "po předchozí dohodě"?
Za mě osobně bych toto také nepodepsal, protože...
Modelová situace:
Chodíme spát ve 20:00, ve 21:00 zvoní telefon - "Jedeme zrovna okolo a chceme se podívat k vám domů, jak se pejskovi žije" - odmítnu, že už je pozdě - hrozí mi "pokuta" 20 tisíc za porušení smlouvy!!
Chápu, že vše je v zájmu zvířete, ale já jsem se rozhodl dobrovolně si vzít zvířátko, aby mělo lepší život, zaplatil jsem za něj (v tomto případě) adopční poplatek 4000,-Kč, ač bych podobné zvíře mohl mít i zdarma, protože je to "nechtěný kříženec, kterých jsou plné bazary", starám se jak nejlépe umím, ale protože jsem se rozhodl pro dobrý skutek, dobrovolně jsem se přihlásil k možnému neustálému tlaku a sledování?
Je to celé ještě v zájmu zvířete?
Pominu fakt, že než vůbec dojde k předání zvířete, projdete si, někde více, někde méně (a bude i záležet na konkrétní rase a stáří zvířete) v podstatě "výslechem" a dokazováním, že vy jste ty nejlepší možní a nikdo lepší není - to je sice v pořádku, ale možná to právě nejvíce odradí ty, kteří by, možná, těmi nejlepšími byli, protože to berou smrtelně vážně.
Vím, není to jednoduché a možná to moc "hrotím", ale jak jsem už psal, jsem jedním z těch, kteří nad věcmi přemýšlí a hodně zvažují. Někdy třeba až moc. Ale když mám něco podepisovat, zvláště pod možnou sankcí, opravdu se snažím dobře zvážit možné budoucí problémy z toho pramenící.
V jiné smlouvě bylo zase třeba uvedeno, že v případě fenky nesmí dojít k jejímu nakrytí do doby provedení kastrace.
Fajn, rozumím, ale pořád pracujeme "jen s přírodou" a někdy člověk prostě všechno uhlídat nemůže, nebo se stane prostě neočekávaná situace. Je to život.
A to byl, myslím si, i jeden z důvodů tenkrát, proč jsem se rozhodl od adopce ustoupit, protože doma máme psa, snažili bysme se to ohlídat, ale fenka byla prakticky štěně a než by mohla jít na kastraci (která je samozřejmě podmínkou umístění zvířete z útulku), byla by to přeci jen doba hodně měsíců.
A já chtěl hlavně zlepšit život zvířeti a ne ho komplikovat sobě, aby po mě někdo, tvářící se jako bojovník za lepší život zvířat, vymáhal pokutu...
Píšu to možná tak, že to vyznívá jako bych házel špínu na lidi co se kolem útulků a dočasek motají, ale tak to rozhodně není. Naopak, mám k nim velkou úctu, protože to je strašně práce a zaslužné práce. Ale myslím si, že by občas chtělo se trochu na celou věc podívat i z druhé strany a možná by se i pár věcí zlepšilo.
Zlepšilo pro život těch zvířat.
Apropo, koho spíše odradí něco z uvedeného?
Já se domnívám, že hlavně nás, ty slušný a poctivý.
Hajzlům jsou smlouvy jedno.
A ještě jedna věc mě docela zaskočila, bylo to v případě jednoho konkrétního, již zmiňovaného, útulku.
A to jejich recenze, respektive recenze na ně samotné.
Vše je o lidech a vím to sám z vlastní zkušenosti.
Vy, jako majitel můžete dělat možné i nemožné, ale když jeden z vašich spolupracovníků je kretén, tak vám na tom může shořet celý, těžce budovaný, mediální obraz.
V tomhle případě tím "rušivým elementem" zřejmě bude jedna paní, která má, asi určitou část věci na starosti.
Bohužel se jednalo (a možná i dál jedná, nevím zda tam paní ještě pracuje) o kontakt se zájemci.
Ano, bohužel jedna z těch kritických činností...
No, recenze hovořili v příšernostech a mě osobně teda chuť na kontakt po přečtení přešla.
A teď si zkusme položit tu hlavní otázku...
Je to opravdu to nejlepší co se dá pro ty zvířátka dělat?
Teda, jestli se to opravdu dělá takto?
Já si to (bohužel) nemyslím.
Možná je to v reálu všechno jinak a moje úvaha vychází jen z přečtení dokumentů, ale obávám se, že není.
A to by na tom bylo asi vlastně to nejhorší.
Teda, dle mého vnímání primárního účelu adopce zvířete.
Dodatek:
Rozhodně ze mě nemluví "uražené ego", nebo neúspěšná žádost o adopci - k tomu jsem se nedostal a asi ani nedostanu, pokud se celý proces odehrává podobně, jak jsem zde popsal.
To jen aby bylo jasno a někdo mi to třeba nechtěl předhazovat 😀