Publikováno: 09-05-2025
Ve firmách se často říká, že je důležité budovat samostatné, odpovědné týmy.
Ale v praxi to někdy vypadá úplně jinak.
Někteří vedoucí pracovníci dávají svým lidem tak konkrétní instrukce, tak detailní zadání, že na jejich vlastní rozhodnutí v procesu už nakonec vlastně nezbývá prostor.
A časem se stane to, co by vlastně nikdo nechtěl:
Lidé přestanou přemýšlet. Přestanou hledat souvislosti. Jen čekají, co a kdy mají udělat.
Čím větší mají lidi nad sebou kontrolu, tím méně oni samostatně přemýšlí.
Čím přesněji a detailněji dostávají zadané úkoly, tím víc je jen vykonávají bez přemýšlení o souvislostech.
Na první pohled pohodlné. Možná i efektivní. Ale jen krátkodobě.
Ale když pak někdy přijde nutnost udělat změny na poslední chvíli, komplexnější situace nebo nutnost improvizace, tým je ztracený. Bez vlastní iniciativy, bez vůle převzít odpovědnost.
Mikromanagement je zrádný v tom, že ho málokdo vlastně plánuje vědomě.
A ještě zrádnější je v tom, že je zrozený vlastně z dobrého úmyslu “ať to hladce šlape”.
Ale o to těžší je se z něj dostat a udělat změnu.
I já jsem s tím dlouho bojoval.
Taky jsem dlouhou dobu dával lidem co možná nejkonkrétnější úkoly, snažil se popisovat možné scénáře, byl “rádce” na telefonu, byl ten, co “to chce mít pod kontrolou”, aby výsledek byl “perfektní”.
Až do chvíle, než celá ta původně dobře myšlená věc začala ukazovat i svoji druhou, tu horší tvář.
A pak jsem více začal přemýšlet, jak tu kulturu zase otočit zpět.
Jak z pouhých vykonavatelů zase udělat ty samostatné tahouny.
Čím déle jen “vodíme”, tím déle nám potom trvá to zase narovnat do lepší roviny...