Publikováno: 21.08.2025
Aktuálně jsem ještě stále na neschopence. Přesto pracuji (alespoň to nejnutnější: emaily, evidence, základní kontrola věcí). Díky firemnímu mobilu a připojení přes VPN to jde bez problémů.
A právě při téhle praxi jsem se znovu musel zamyslet nad absurditou celé situace: pracovat můžu, dokonce to dělám. Ale oficiálně mít homeoffice? To nejde.
====
Firemní mobil mám.
VPN přístup do firemní sítě mám taky.
Po pracovní době i o víkendech jsem na telefonu a řeším, co je potřeba. Protože jsem technolog výroby.
A teď to podstatné...
Ačkoli jsem ještě stále v pracovní neschopnosti, do práce se připojuji a pracuji prakticky stejně (objem a náplň práce) jako kdybych tam byl fyzicky. Evidence, emaily, kontrola věcí. V případě potřeby jsem i na telefonu.
Funguje to bez problémů.
A přesto oficiálně pracovat z domova "nemůžu".
Proč?
Technicky vše funguje. Připojení je spolehlivé, data mám, komunikace běží.
Ale v okamžiku, kdy bych chtěl homeoffice legálně, narážím na "nejde to".
Není to otázka vybavení, ani schopností. Je to otázka nastavení procesů a postojů.
Co je na tom paradoxní?
Možnost vzdálené práce je dnes pro mě jeden z rozhodujících parametrů, proč případně odejít zkusit štěstí jinam.
Není to o vyšším platu (i když ten by se samozřejmě vždycky hodil).
Není to o kolektivu (ten máme myslím výborný).
Ale s blížícím se nástupem dítěte do školky je pro mě možnost větší flexibility klíčová, protože tam to začne (bohužel) předpokládám naplno - neustálé nemoci, tím pádem OČR.
A z toho plyne zatím předpokládaný scénář = doma budu muset zůstávat nejspíš většinou já, protože povaha zaměstnání manželky to vyžaduje (ordinace lékařky znamená, že to bez ní nepůjde).
V tomto případě je homeoffice jednoznačný favorit pro všechny strany.
Ale, bohužel...
Ve většině větších firem, co jsem měl tedy možnost já zatím zjistit, nerozhoduje o homeoffice přímý vedoucí nižší úrovně, který nejlépe ví, co člověk reálně a opravdu dělá. To právo má vyšší vedení, pro které je to jen, celkem pochopitelně, spíš "okrajová agenda" než denní chleba.
Výsledek? Procesy zůstávají tak nějak "zatuhlé".
Možná za tím stojí ještě pořád i u některých jedinců zakořeněná představa: "Kdo není v kanceláři, ten se fláká."
Jenže moje zkušenost (semnou samotným) je přesně opačná. Z domova (obecně z místa mimo kancelář firmy) jsem často produktivnější. Mám klid, soustředím se, neřeším zbytečné ruchy.
A výsledek? Práce je hotová úplně stejná a stejně jako když jsem osobně přítomen.
Nehledě na fakt, že jsme, konkrétně u nás, přeci jen větší firma, kde se stejně většina věcí řeší hlavně přes telefon nebo e-mail, než že bysme pořád někam za někým chodili. To bysme sice nachodili krásné kilometry, ale práce by se mnoho asi neudělalo 😊
Nemluvím o tom, že bych musel být jen na 100% doma. To jsem zase zatím pořád ještě realista.
Ale třeba alespoň model 3+2 (tři dny HO, dva dny kancelář) by mohl fungovat myslím výborně. Firma by neztrácela kontakt se zaměstnanci (a naopak), lidé by měli flexibilitu.
Co by to mohlo přinést?
Techniku máme. Chuť taky. Jen procesy nám leckdy trochu chybí.
Ale popravdě řečeno, osobně znám i dost lidí, kteří by naopak ani homeoffice nechtěli, protože vědí, že "teplo kanceláře a vykecávání na chodbách" je lepší než "trápení doma o samotě".
Ano, jsou takoví lidé. Ale já to nejsem no. Zatím ne, ale třeba jednou taky budu na podobné vlně.
Mám to u nás rád. Ono, kdyby ne, nevydržím tam, těch už skoro 20 let že jo 😉
pozn.: Kdybych kdysi na pár let neodešel, slavil bych už 30 let v jedné firmě.
Kolektiv, atmosféra i práce samotná mi vyhovuje.
Ale když se někde jinde nabízí možnost, že tohle všechno může fungovat chytřeji a s větší ohleduplností k životu, těžko nad tím jen mávnout rukou.
To už člověka začne trochu hlodat ten červík pochybností a úvah.
Ač nerad, musím dodat: Poohlížím se, kde to jde a zatím váhám. Váhám, ale zároveň i přemýšlím...
Jak to máte vy ve svých firmách? Funguje u vás možnost homeoffice bez problémů, nebo narážíte na podobné překážky?
P.S.: jen pro takový hezký příklad "funkční práce na dálku" uvedu vlastní zkušenost s mým lékařem.
Že když dnes potřebuji jen vystavit recept na léky, napíšu svému lékaři e-mail a on mi, zpravidla obratem, pošle e-recept, to asi nikoho už nepřekvapí.
Ale když jsem teď mohl využít dálkové komunikace k tomu, abych se nemusel, prakticky zbytečně, trmácet ve stavu nemoci pár desítek kilometrů veřejnou dopravou na kontrolu a strávit tím půl dne, to byl pro mě osobně velký přínos.
Stačilo jen popsat aktuální stav a udělat pár kvalitních fotek problematických částí těla (měl jsem pásový opar).
Lékař viděl vše co by viděl u sebe v ordinaci (možná i lépe, protože si to mohl zvětšit), já se nemusel trápit cestou a ještě čekáním mezi dalšími nemocnými a riskovat, že si přivezu ještě i jiné bacily a ušetřili jsme si oba čas.
A to prosím zatím nejsem úplně velkým příznivcem "dálkové medicíny". Ale jsou chvíle, kdy to může být mnohem šetrnější a efektivnější. Tak proč se tomu bránit a nešetřit energií a časem?