Publikováno: 21.08.2025
Je zvláštní, jak se některé věci v životě nenápadně stanou velkým tématem.
U nás doma je to už několik měsíců téma kávovar.
Moje žena by chtěla automat. Prostě zmáčknout čudlík a mít cappuccino nebo latté.
Já, ve své minimalistické tvrdohlavosti, tlačím (když už stroj) spíš na jednoduchý pákový stroj s parní tryskou.
A zatím?
Vítězí moka konvička.
A to proto, že na ní trvám já, minimalista jak ve financích, tak hlavně v provedení. Protože moka je jednoduchá, prakticky nerozbitná a vydrží roky.
Když jsme se seznámili, moje žena kávu skoro nepila.
Já jsem byl odkojený na českém turkovi, bez problémů jsem v té době pil instantní kávu a chutnala mi i kapsle z těch jednoduchých automatů.
Ale pak se ve mně něco zlomilo. Chtěl jsem zjistit, jestli je rozdíl mezi "obyčejnou" a "lepší" kávou opravdu poznatelný, nebo jde jen o nějaké marketingové pozlátko. Ano, jsem často hodně nedůvěřivý...
Začal jsem filtrovanou kávou.
Jenže s nerezovým filtrem (abych netvořil zbytečně další odpad), který se časem zanášel, takže to nakonec nebyla radost, ale zklamání a taky trochu nervy.
A tak jsem přešel na moka konvičku.
Malé objemy, hutnější chuť, jednoduchost.
A hlavně, prakticky nerozbitná věc, žádný odpad. Pro mě a moje myšlení ideál 😊
Rozdíly mezi kávami jsem začal poznávat, i když ne tak markantně, jak by to asi bylo na espressu.
Do kaváren, když to zrovna jde, chodíme rádi všichni, dnes už tři.
A náš tříletý syn je od malinka doslova "kavárenský typ".
Dokáže tam být až neuvěřitelně hodný a sám na dotaz "Nepůjdeme na kafíčko, když už jsme ve městě", prohlašuje: "Ano, jdeme na kafíčko!".
To je vlastně hodně kouzelný detail, káva pro nás není jen o kávě (takový znalci zase nejsme), ale hlavně o zážitku, který společně můžeme sdílet.
A moje žena?
Z tý holky, která kávu skoro nepila, se najednou stala fanynka dobré kávy (a taky dobrých zákusků k tomu samozřejmě 😀).
Často slyším: "Tam už nejdu, tam to není nic moc."
Chápete to? Někdo, kdo před pár lety kávu prakticky úplně ignoroval, dnes hodnotí kavárny podle kvality připraveného kafe?
Zajímavý pokrok. To ta mateřská "dovolená" 😊
A tady začíná naše domácí "kávová válka".
Moje žena chce pohodlí. Zmáčknout tlačítko a mít latté.
Já chci něco, co vydrží, co není složité a co mi umožní si i trochu pohrát. Možná proto, že mám zkušenosti z vapingu, kde mě baví míchat vlastní mixy. Prostě si rád hraju s nastavením a laděním.
Proto mi dává smysl jednoduchý pákový kávovar.
Nejsme žádní "kávoví guruové", ale ten základní princip – káva, voda, tlak, ruce, znalosti a zkušenosti, mi připadá poctivější a trvanlivější než bedna plná hadiček, čerpadel a čudlíků u automatu.
Není to o penězích.
Když něco chci, klidně rok studuju, přemýšlím a hledám nejlepší kompromis.
Já si ale čím dál víc uvědomuji, že nechci být jen dalším zdrojem odpadu.
Že nechci žít v době, kdy věci po pár letech končí na skládce, protože nejdou opravit.
Chtěl bych zpátky dobu, kdy se něco vyrobilo a vydrželo.
A tak si dávám s rozhodováním na čas.
Ne proto, že nechci investovat, ale proto, že nechci zbytečně přispívat k ničení životního prostředí nakupováním věcí, které nevydrží déle než je záruka.
Takže zatím zůstáváme u moka konvičky. Nerozbitné, jednoduché, trvanlivé.
Protože na ní trvám já, minimalista, pro kterého má jednoduchost větší hodnotu než dotykový displej s 36 variantami kafe.
Žena si dál přeje automat, já dál uvažuji nad kompromisem v podobě páky.
A možná je to tak dobře, protože káva u nás doma není jen o tom, co pijeme. Je to i o přístupu k životu.
A tak se dál vede naše domácí "kávová válka".
Možná jednou přijde den, kdy ustoupím. Ale zatím? Moka konvička, napěňovač mléka a klid v duši.
A možná i lepší káva, než by zvládl ten ženy vysněný automat.