Publikováno: 26.08.2025
Žijeme v době, kdy prakticky každý máme v kapse telefon, který má víc výpočetního výkonu než kdysi celé výzkumné ústavy.
Internet nám na vyžádání (a někdy i nevyžádání) servíruje nekonečný tok informací, aplikace řeší každý detail života a technika je rychlejší, než zpravidla dokážeme opravdu skutečně využít.
Přesto se zdá, že se v té záplavě možností dost často spíše ztrácíme než že bysme se orientovali.
Stačí se ohlédnout pár desetiletí zpět.
Psací stroj byl vrcholem domácí techniky a pro někoho možná i maličko sen (třeba pro mě).
Do sešitů se lepily výstřižky a tím vznikaly opravdu osobní archivy, alternativní kultura se šířila prostřednictvím „zinů“ – jednoduchých časopisů tvořených na koleně a šířených poštou nebo, někdy až tak trochu spiklenecky, lehce potajmu, osobně.
Z dnešního pohledu docela zvláštní a úsměvné že?
Kdo nezažil, asi by tomu ani nevěřil a ano, když bych to vyprávěl dnešním dětem, budou mě brát asi tak trochu za blázna.
Ale já si to moc dobře pamatuju a (stejně jako mnoho starších) tak nějak nostalgicky na to i vzpomínám.
Bylo to pomalé, neohrabané a pracné. Ale mělo to váhu a určité "osobní kouzlo".
Každý výtisk, každá věta, každý předaný list znamenal kus úsilí.
Ono, stačí si jen vzpomenout, jak například disidentské hnutí dokázalo v takových podmínkách vytvářet literaturu, která se šířila z ruky do ruky a měnila společnost.
Obyčejná technika jako byl (a stále je) psací stroj a cyklostyl se stala silným nástrojem odporu ale i svobody. Svobody informací.
Ano, tato jednoduchá a svým způsobem až primitivní technika obstála v "boji mečem a perem", stejně jako už mnohokrát v historii lidstva jiné, jednoduché a v podstatě až, z dnešního pohledu vlastně primitivní, nástroje.
Možná i proto dnes tolik lidí přitahuje obyčejný textový soubor. Digitální obdoba sešitu, do něhož se dá zapsat všechno: diář, úkoly, poznámky i osobní deník.
Stačí klidně i jen jeden soubor na celý rok, fungující na starém telefonu stejně jako na moderním notebooku. Bez závislosti na aplikacích, verzích či licencích. Jen čistý text. Rychlý a efektivní.
Taková volba je svým způsobem protipólem současnosti.
Text je univerzální, přenosný a "budoucnosti odolný".
Nezahltí funkcemi ani nastaveními, nutí soustředit se na podstatu.
V jednoduchém prostředí nevznikají zbytečné ozdoby, ale myšlenky, které obstojí samy o sobě a přetrvají čitelné, troufám si tvrdit, další desítky let bez nějakých problémů.
Historie (výpočetní techniky) nám jasně říká, že čistý text (plaintext) má svoje obrovské výhody, právě třeba v bezproblémové čitelnosti. Toto považuji já osobně za nejdůležitější faktor, protože, myslím že nejsem sám, kdo o spoustu dat "přišel" a stačila k tomu jen tak jednoduchá věc, jako třeba právě "změna podpory formátů" u kdysi třeba velmi oblíbených nástrojů pro práci s textem.
Ano, přiznávám, jsem trochu zaslepen a zároveň i fascinován vším, co taková jednoduchá věc jako je čistý text nabízí.
Proč? Protože jsem z minulosti už snad správně poučen. A kdo je poučen, snaží se chyby neopakovat. Nebo ne? 😊
V čistém textu "žiju" už delší dobu a přesto stále nacházím nové a nové možnosti co by se dalo ještě třeba přidat, nebo v jakých situacích ho ještě použít.
Organizace času? Není problém. Tedy za předpokladu, že nevyžadujete, aby na vás všechno pípalo a troubilo. Je to prostě o hodně lepší "ruční diář".
Zhruba dva roky jsem také žil "v jednom souboru", kde bylo vše - od diáře (klidně na 5 let dopředu), sekce úkolů, poznámek, odkazů až po poměrně rozsáhlý "osobní deník".
Napadá vás "tak proč teda už v něm nežije"?
Dobrá otázka, vysvětlím proč jsem přestal.
Protože jsem si v rámci jednoho experimentu pořídil iPad s perem - chtěl jsem se vrátit k ručnímu psaní.
Důvod?
Byl jsem zhrozen, když jsem zjistil, že už vlastně neumím psát rukou. A to mi přišlo škoda a taky tak trochu líto.
Ale kdybych se měl naplno zase vrátit třeba k notebooku pro denní využívání, zase by byl "jeden soubor na vše" mým jednoznačným favoritem, protože starat se jen o jeden soubor je samozřejmě osvobozující a jednoduché. A v případě .txt formátu je tento archiv tak malinký, že synchronizace je spíše legrace než otrava 😉😊.
A pokud by někdo potřeboval sofistikovanější nástroj než je jen .txt (třeba potřeba mít klikatelné odkazy, nebo obrázky v textu) a nechtěl třeba to řešit pomocí Markdownu, tak tu máme už pěknou řádku let HTML formát, který to všechno umí, umí to hezky, je jednoduchý a je to prakticky taky čistý text se všemi jeho výhodami.
Moderní doba nás učí, že potřebujeme stále nové nástroje. Ještě rychlejší, chytřejší, propracovanější. Přitom možná nepotřebujeme víc. Možná potřebujeme míň.
Omezení nejsou nutně překážkou. Naopak, poskytují rámec, ve kterém se rodí skutečná hodnota.
Papír a pero brání psát zbytečně, textový soubor nutí k jasnosti a stručnosti. Nedostatek možností dává věcem váhu.
Nostalgie po starých omezeních není jen sentimentem. Je připomínkou, že svoboda se někdy rodí právě z jednoduchosti.
A že i v digitálním světě lze hledat cestu zpět k podstatnému – k obsahu, klidu a smyslu.
Jednoduchý řádek v textovém souboru tak může mít větší sílu než všechny moderní technologie dohromady.