Publikováno: 31.12.2025
Dneska máme poslední den roku a já, poslední roky ovlivněn konzumací starých archivních dobových rozhlasových (zpravidla budovatelských) záznamů, jsem se rozhodl udělat si takový vlastní "thanksgiving" pro profese, které mi umožňují žít tak, jak zrovna potřebuji.
Proč?
Protože když mám občas možnost si přečíst veřejně sdílené děkovačky, zpravidla je okruh cílů díků poměrně malý.
A já si myslím, že je to škoda. Škoda neděkovat i o kousek dál 😊
Takže čím (nebo spíše kým?) začít?
No rodičům děkovat za to, jak se starali, mi nepřijde veřejně patřičné a zpravidla to na mě osobně působí spíše jako takové "divadelní klišé". Přeci jen, rodičům se přece dá poděkovat osobně a je to, myslím si i lepší a intimnější.
Poděkovat ženě (ženy muži, muži muži, ženy ženám, atd.)?
No jasný, vypadá to hezky, ale přijde mi to podobné jako v případě rodičů - mnoho povyku pro nic a řekněte si to osobně 😊
A co by tam bylo dál?
Nejlepší přítel / přítelkyně? OK. Ale proč zase veřejně? Však jestli je to opravdu ten "best friend", vídáte se často ne?
Takže příležitost pro osobní poklonu a děkovačku v komornějším prostředí taky je.
No a seznam se pomalu ale jistě vyčerpává a člověk najednou nemá vlastně co nasdílet pro sociální čtení. Tak tomu říkám tragédie moderního člověka 😊
Ale já, já stejně můžu veřejně děkovat, protože můj seznam zainteresovaných obsahuje spoustu dalších možností, kterým bych chtěl, právě dnes, v poslední den roku, takto veřejně poděkovat, protože mi je tak trochu líto, že nedostanou prostor i jiní, svým způsobem výjimeční, kteří mě provázejí mým životem.
Vzhledem k tomu, že za poslední 2 roky života jsem asi víc nemocnej než za celej předchozí život, nabízelo by se poděkovat mým lékařům. Ale co si budeme - těm děkuje každej kdo odchází z ordinací, takže pro dnešek nic.Pardon.
Dále by se nabízelo poděkovat třeba i sestřičce co se podílí na provozu ordinace zpravidla víc než lékař (modří už vědí - ano, mám jednu doma...😊).
Ale to, třeba já osobně, dělám, protože vím, že jsou nedoceněné (jak finančně, tak díkama od pacientů 😊 ) - takže u zubaře, když přijíždím, jak se říká "na praseti a odrážím se husama" (protože k zubaři se údajně s prázdnou nikdy nechodí), pamatuji vždy stejným dílem i na sestřičku.
Prosím, inspirujte se, ale zase ať vás není moc, protože pak už nebudu tak výjimečný a zajímavý. Díky.
Když už jsme u toho zubaře - z vlastní zkušenosti bych doporučil - važte si slečny / paní recepční (teda pokud u vašeho zubaře něco takového máte). Vždycky když tam čekám a vidím kolik toho musí zvládnout zařídit, organizovat, atd. vážím si jejich práce o moc víc a vím, že to "není jenom recepční".
A já mám kliku - "naše recepční", zvláště jedna nich je prostě skvělá.
Ano, čtete správně - umí se tak skvěle profesionálně přetvařovat, že mám vždy skvělý pocit a radost, že vidím zrovna ji a připadám si, že ona vidí ráda mě.
Ne, opravdu to není sarkasmus a ani to nemyslím zle. Je to opravdová poklona a proto moje poděkování je vždy upřímné a myšlené vážně a ne jen hrané a ze slušnosti.
Protože, řeknu vám tajemství - právě recepční rozhoduje, kdy se s bolavým zoubkem dostanete ke svému lékaři.
A proto, už jsem stejné zákusky jako pro lékaře, nesl i na recepci jako poděkování nejen za práci, ale tenkrát hlavně za opravdu operativně rychlý termín ošetření.
Takže dámy na recepci, moc děkuji a buďte i nadále tak profesionálně milé jako doposud. A že se ještě uvidíme asi hodněkrát, nebojte. Já už se taky tak nebojím 😊
Jako dalším, poměrně zapomenutým a hlavně přehlíženým, bych rád poděkoval za jejich práci řidičům veřejné dopravy.
Jako jasný, jsou tam někdy těžký případy, ale to i mezi námi, cestujícími.
Někdy to není s námi jednoduché a proto se třeba někteří řidiči tváří jako že je sereme, ale oni to tak určitě nemyslí, protože přece kdyby řidiči vadili cestující, půjde radši dělat něco jiného ne?
A nebo ne?
Svého času jsem říkal, že na výběrovém řízení na řidiče autobusu (linkového) se testuje, jestli umíte mluvit nesrozumitelně, tvářit se hodně nasertivně a být co nejvíc protivný.
Ale to jsem samozřejmě myslel jen z legrace a zpravidla to jsou moc milí lidé a moje zdravení (u MHD i při výstupu, když jdu předními dveřmi) je zcela jistě vždy potěší, pohladí na srdíčku a zlepší zbytek dne.
Takže řidiči, moc děkuji za to, že mi umožňujete žít svůj sen (cestování hromadnou dopravou) tím, že děláte tuhle profesi. Bez vás bych byl v ... autě. A to nechci.
Moc díky a vytrvejte, my cestující se jednou určitě naučíme chovat slušně, klanět se, nemluvit, zbytečně moc nedýchat a hlavně - ideálně si moc nevymýšlet s vystupováním na různých zastávkách. Však se stačí hromadně domluvit a vystoupit všichni najednou, ať v tom není takovej zmatek.
A když už jsem u dopravy, ještě bych rád poslal poděkování nejen strojvůdcům vlaků, ale hlavně vlakvedoucím a (nevím jak se to dneska jmenuje) prostě průvodčím - všichni víme koho myslím.
Tam jsem měl za poslední 2 roky buď enormní štěstí (podle toho co občas čtu) a nebo jen ti, co hází špínu, jsou víc vidět.
Já se ve vlaku setkal snad jen s těmi milými. Ano, opravdu mě nikdo nikdy nebil, ukázal jsem jízdenku a každý jsme si šli dál svojí cestou.
Možná je to i tím, že se snažím být milý (kdo mě zná tak ví, že umím být milý hodně) a vždy zdravím. Pro jistotu několikrát, jeden nikdy neví že jo.
Je to rozhodně lepší, než neplánovaně muset vystoupit někde mezi poli.
Tak i vám děkuji a zůstaňte tak skvěle naladěni i když zrovna třeba máte zpoždění a tím pádem budete muset být v práci déle. Já vím, je to hrozné, vy za to nemůžete a ještě na vás lidi i křičí.
Jako další mě napadají popeláři.
Chlapi (ženy jsem asi neviděl jezdit, ale pokud jezdí, tak klobouk dolů ještě níž), moc děkuji, že to děláte, že makáte abysme my, strůjci odpadu, nežili jako prasata.
Teda, to vlastně žijeme, když naděláme tolik odpadu, ale díky vám to vždycky všechno někam zmizí a my máme po problému.
Fakt si vaší práce moc vážím a obdivuji vás.
Je vás určitě málo, ale to je jasný - ne každej si může splnit svoje sny z dětství.
Přece každej malej kluk chce být popelářem. Říká se to. Já teda nechtěl, ale já jsem divnej tvor.
Ale stát se dělníkem pořádku se povede jan malinkatému množství z nás.
Palec nahoru a vytrvejte. Třeba toho odpadu časem bude méně. Ale zase snad ne tak málo, aby vás zrušili. To by byla velká škoda.
Jen bych, alespoň takto přeneseně, poprosil vaše kolegy (a někde i kolegyně) ve sběrných dvorech - hele, nebuďte na nás nasraný, že jsme něco přivezli. Nás to taky nebaví a nechce se nám to k vám vozit, ale zase jako nejsme hovada, abysme to naházeli někam k popelnicím a tím přidělávali práci vašim kolegům co jezdí na stupačkách aut.
Fakt to neděláme naschvál.
A čím dřív (a ideálně srozumitelně) nám ukážete kam co chcete naházet, tím dřív vypadneme z vašeho království a zase tam budete vládci jen vy.
Pekaři - nikdo je vlastně (mimo v těch dizajnových pekárnách moderního střihu) nevidí, ale když by nepřišli do práce, národ pomře hlady.
Když my ještě spíme, oni už motají rohlíky, plácají housky, pečou voňavý chléb, abysme my, rozmazlený, zmlsaný a nevděčný zákazníci dopoledne zase nadávali, že to je gumový a nebo pro změnu tvrdý. A nebo že není nic, jak se někde, světe div se, ještě opravdu stává.
I když vlastně ani popravdě nevím, jestli se to dnes ještě děje, že je pečivo gumově tvrdý (nebo tvrdě gumový?), protože já rohlík už / zatím neukoušu, chleba je v podobném módu a žeru vlastně skoro jenom toustový chléb.
Každopádně klaním se před brzkým ranním (no v tomto případě spíše nočním) vstáváním a prosím, vytrvejte u svého řemesla, protože jednoho dne se určitě i mně zase podaří se vrátit do stáje rohlíkožroutů a slibuji, nenechám vás na holičkách a budu kupovat.
Ale chce to ještě chvíli vydržet no 😊
Vzhledem k tomu, že je zima, slušelo by se poděkovat třeba i silničářům. Ale bohužel jsem je nepotkal, tak nevím, jestli cestářské řemeslo ještě existuje nebo už ho zrušili. Snad existuje ale 😊
Prodavačky a prodavači - těm asi děkovat nebudu, do obchodu se teď, po přestěhování do města mezi lidi, po letech zase teprve učím chodit.
No já bych tuhle profesi asi nedělal.
Těšíte se na protivnou paní s nákupem a ona, bestie odbočí k samoobslužným pokladnám. No tak nic, počkáte si pěkně v klidu za zvuku pípání skeneru až se paní rozdrnčí chybová hláška a stejně si vás, nebo kolegyni bude muset přivolat.
Kdyby husa šla rovnou k vám, pěkně na pás, mohli jste si tohle ušetřit.
Jo, v obchodě je jen jeden pán. Pán kasy a pásu. Prodavač.
Já vím, pardon, prodavač jsem napsal schválně pro obchodní neznabohy. Vím, že jste pokladní.
A díky za to, že nás / nám pípáte a můžeme si společně zahrát tu skupinovou hru "Na bodíky" nebo "Na kartičku".
Škoda že nám to manažeři obchodů kompikují upgradem na "Naší aplikaci máte?" - to už není tak osobní jako stará dobrá kartička.
Tak toto jsou aktuálně moji, tak nějak nejbližší, milí lidé, kterým mi přišlo důležité poděkovat za jejich práci v uplynulém roce.
Moc se těším na naše další shledávání i v roce následujícím a vytrvejme. Bez nás by to vzájemně nebylo tak obohacující.
Děkuji vám.
A vám ostatním samozřejmě přeji vše dobré do roku 2026 a hlavně hodně zdraví, protože bez něj by to stálo za prd.