Důvěra a nedůvěra

Dnešní shlédnutí dalšího z videí od Tomáše Hajzlera, tentokrát na téma Důvěra a nedůvěra mě přinutilo zavzpomínat na někdy velmi překvapivé reakce mých obchodních partnerů, když jsem nepotřeboval a nevyžadoval z jejich strany podepisovat několikastránkové smlouvy na dodávky materiálu, ani jiné dokumenty.

Jen jsem jim pověděl, že podání ruky, případně odsouhlasení podmínek emailem nebo přes mobil v rámci hovoru mi prostě a jednoduše stačí.

Měli mě jednoduše řečeno prostě za blázna a hazardéra. Ale já to jednoduše bral tak, že pokud mi někdo nebude chtít zaplatit, tak mi stejně jakákoliv smlouva bude v tu chvíli k ničemu a ani děti s ní nenakrmím.

Kupodivu, možná výstižnější bude “díky bohu”, problémy jsem neměl. Možná i je to tím, že smlouva by byla stejně tak trochu všeobecná a “firemní”, ale osobní slib je osobní slib.

Kdo ví, každopádně zkuste se zamyslet, jestli by nebylo jedodušsí žít bez nutnosti někdy stejně jen “imaginární” jistoty ve formě smlouvy a raději se řídit “normálním lidským myšlením”.

Minimálně bychom všichni ušetřili za právníky a asi i život by se nám zdál lepší a jednodušší než se bát toho, co na nás protistrana ušije za habaďůru.

Co říkáte?

A zde už Tomášovo videozámyšlení…..

 

K čemu vlastně blog?

Napadlo mě sepsat si, k čemu vlastně jsem začal používat kdysi blog a proč mě napadlo si jej vůbec zřídit.

Rozhodně za mým počátkem blogování nebyla myšlenka stát se “lidovým novinářem”, ale jednoduše přišla z ničehož nic vnitřní potřeba nějakou formou a veřejně se vypsat z toho, co mě nějakým způsobem ovlivnilo, nadchlo, nebo jen prostě napadlo. Pokračování textu K čemu vlastně blog?