Kapitola 1 – Jak jsem se dostal k Dacii?

Jak a proč jsem se vůbec začal zaobírat myšlenkou, že bych si třeba někdy mohl koupit vozidla značky Dacia?

Jak jsem se propracovával procesem pro a proti u značky, která vyvolává dle mého poměrně dost emocí jak těch kladných, tak samozřejmě i těch záporných?

Proč zrovna Dacia?

Zhruba před rokem jsem stál před otázkou, jaký pořídit nový auto.

Moje milovaná Škoda Felicia, auto které za celou dobu vlastnictví nechtělo mimo benzínu vlastně skoro nic, se zdála, že se blíží pomalu ale jistě do jízdního důchodu a vyvstala potřeba, začít řešit nové auto, se kterým se nebudu muset tolik bát cestovat nejen za prací kolem komína, ale i na delší cesty.

Projel jsem nabídky bazarů, kde na mě koukaly, v možnostech mých financí, v podstatě na pohled hezký auta, ale s dost vysokým nájezdem a od toho se odvíjejícím předpokladem “nacpat další prachy do servisu”.

A to je přesně to, co jsem až tak moc nechtěl.

Vím, každý stroj chce svoje, ale přeci jen – koupit “nový auto”, kde zase budu koukat co se kde posere, se mi moc nechtělo. To by bylo tak trochu z bláta do louže, jen v hezčích holínkách 🙂

A pokukoval jsem spíše po nějakém větším autě, ideálně nějaké dodávce.

5 míst pro cestující a k tomu spousta dalšího prostoru. Cestovatelův sen se tomu říká?

Ale …. Pokračování textu Kapitola 1 – Jak jsem se dostal k Dacii?