Peníze, poměrně starý vynález populace.
Jsou jako noc a den, nebo chcete-li spíše jako láska a nenávist, možno také použít spojení dobrý sluha, ale špatný pán.
Peníze jsou pro někoho nástroj k uskutečnění svých snů a plánů, pro jiného smysl života, pro dalšího nutné zlo a pro někoho jiného třeba i nedostatkové zboží v jeho životě.
Jedno máme ale všichni společné.
Od té doby, co se víceméně v naší “civilizované společnosti” přestal používat výměnný obchod jako základní platidlo, nastal zlom u všech – peníze chtějí všichni – ti co je mají i to co je nemají.
Kolik takových nástrojů znáte?
O penězích se vedou velký řeči, zvláště pokud spojnicí debaty je alkohol – to potom je svět ještě rychleji rozdělen mezi ty “bohaté a nás chudé”.
Vidíte?
Všimli jste si, že v podstatě každý, kdo začne mluvit o penězích se automaticky tak nějak přiřazuje do té druhé skupiny?
Do skupiny těch “chudých”.
A nezáleží na tom, kolik má na kontě nebo případně doma v polštáři nasysleno.
Pro miliardáře je milion krach, pro milionáře jsou krachem tisíce a pro nás ostatní lůzu je krach v podstatě každá výplata 🙂
Jednoduché, prověřené a funkční ne?
Kolik z vás bez mrknutí oka řekne “mám se dobře, mám vše co potřebuji” bez po chvíli dodaného “ale kdyby…”? 😉
Tak vidíte, všichni máme málo, ať už máme kolik chceme. Tak to prostě je a je to zažité už léta ….
Dobře, jak to tedy udělat abychom to naše “ale …” trochu zmenšili?
Kdybych chtěl být bulvární, použiju větu “Jak se mít dobře”.
Ale bohužel, nejsem ….
Ruku na srdce …. máte jo?
Dobře, tak si ji tam nechte po celou dobu čtení tohoto příspěvku, protože tam bude potřeba.
Bez upřímnosti k sobě samému to prostě fakt nepůjde 🙂
Tak můžeme? Ok, jdeme na to. Pokračování textu Má smysl sledovat své finance?